Praha - Svět neslyšících zažívá jazykové obrození. Přirozenější český znakový jazyk vytlačuje vnucenou znakovanou češtinu. Na sílící trend upozornil iDnes.cz a projevuje se i ve vysílání České televize u pořadů pro neslyšící.
Jednu českou větu lze vyjádřit dvěma způsoby. Takzvaný český znakový jazyk je energičtější a má z pohledu neslyšících čím dál častěji navrch. „Znakový jazyk má jiný slovosled a jinou gramatiku než čeština. Používá i prostor a mimiku, což znakovaná čeština nepoužívá,“ vysvětluje lingvista Petr Vysuček. „S ostatními neslyšícími různých generací se shodujeme, že znakový jazyk na obrazovkách je mnohem jasnější. I slyšící se díky zprávám ve znakovém jazyce snáze učí náš jazyk,“ říká moderátorka zpráv pro neslyšící Vendula Stará.
Druhý způsob, jak mezi sebou neslyšící česky komunikují, je takzvaná znakovaná čeština, která přišla spíš zvnějšku. Vymysleli ji lidé, kteří sami potíže se sluchem neměli. Tento jazyk nutí neslyšící skládat věty z jednotlivých slov podle gramatiky mluveného jazyka. „Je to, jako kdyby vás nutili pořád mluvit anglicky, taky by to bylo nepříjemné,“ přibližuje Vysuček.
Znakovaná čeština ale nezmizí. Pořád je důležitá pro nedoslýchavé a ty, kteří o sluch přijdou až v průběhu života.
