Přes tisíc škol se zatím zapojilo do projektu Nenech to být, který umožňuje dětem jednoduše a anonymně nahlásit šikanu. Této možnosti zatím využilo přes 2300 žáků. Jak ale připustili spoluzakladatel projektu Jan Sláma i jeho odborný garant Michal Kolář, ne vždy se podaří šikanu zastavit. Zdaleka ne všechny školy jsou připraveny na upozornění na šikanu v některé třídě vhodně zareagovat.
Nenech to být a dej nám vědět, vybízí web žáky, kteří se na škole setkali se šikanou
Na webu NNTB.cz mohou na šikanu upozornit její oběti nebo třeba jejich kamarádi, kteří přímo zakročit nedokážou. „V principu nás zajímá pouze jméno oběti – jméno dítěte, které se necítí dobře. Potom je důležité vyplnit školu, na kterou chodí, a třídu. Pokud oznamující chce, může připsat více informací,“ shrnul Jan Sláma.
Projektu Nenech to být se zatím účastní 1034 škol. Je sice možné upozornit i na šikanu na dalších školách, ale v jejich případě upozorňují provozovatelé stránek, že nemohou garantovat, že se škola začne případem skutečně zabývat.
Upozornit často nestačí. Školy nevědí, jak se šikany zbavit
Jak ostatně Jan Sláma připustil, některé školy na řešení šikany nejsou dostatečně připravené. „Kolabuje to na školách, kde nejsou odborníci tak proškoleni, jak by měli být,“ poznamenal.
Odborný garant projektu Nenech to být, psychoterapeut Michal Kolář, rovnou hovoří o celkové nepřipravenosti škol se se šikanou potýkat. „Většina pedagogů i dalších odborníků se s tím nesetkala,“ upozornil. Doporučil, aby všechny školy přijaly metodické programy proti šikaně, které již existují a jsou osvědčené, a aby se zvolenou metodikou řídily. „Minimálně by měl být na škole jeden odborník a ředitel by měl být metodicky, organizačně, právně orientován a podpořit ho. To je naprosté minimum,“ zdůraznil Kolář.
Web Nenech to být má ostatně ambici se na řešení ohlášených případů přímo podílet. Již spolupracuje s několika zřizovateli škol a v tom případě nezůstává po nahlášení šikany u pouhého upozornění školy. „Snažíme se volat do školy, navést je správným směrem, případně poskytujeme hlášení třetím stranám: různým místním organizacím, které mohou pomoci, a podobně,“ popsal Jan Sláma s tím, že by chtěl spolupráci se školami v budoucnu dále prohloubit.
Útlak a bití převažuje, kyberšikana je v menšině
A co se v temných koutech škol vlastně děje? Spoluzakladatel projektu Nenech to být hovoří v případě chlapců o fyzických útocích – rvačkách a potyčkách. „U dívek bývají poměrně časté případy uniklých nahých fotografií,“ dodal.
Úniky nahých fotografií ovšem spadají do kategorie kyberšikany, jejíž podíl se podle Michala Koláře přeceňuje. „Je velký omyl představa, že kyberšikana se vyskytuje naprosto nejvíce. Výzkumy ukazují, že jedna třetina je kyberšikana, dvě třetiny je školní šikana. Často spolu souvisejí,“ poukázal.
Mezi tradiční šikanou potom převažuje psychické týrání, které označil psychoterapeut za počáteční stadium. Může přerůst ve smíšenou psychickou a fyzickou šikanu.