Brno - České soudy mohou v některých případech pro rozpor s dobrými mravy zamítnout žalobu na vyklizení bytu, případně mohou prodloužit lhůtu k vyklizení nebo vázat opuštění bytu na zajištění nového přístřeší. Shodlo se na tom občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ve sjednocujícím stanovisku, které sladí dosud rozkolísané rozhodování jednotlivých senátů. Dokument se týká případů, kdy majitel nemovitosti žaluje člověka, který byt či jiný prostor k bydlení užívá neoprávněně.
Zatímco někteří soudci se domnívali, že žalobám je třeba vždy vyhovět, jiní upozorňovali na případy, kdy nekompromisní rozhodnutí o vyklizení bytu může být v rozporu s dobrými mravy - třeba když v bytě žije rodina s dítětem, která si není schopná zajistit jiné bydlení. O rozpor by prý nešlo jen v případě, kdyby obyvatelé bytu svévolně poškozovali práva žalobce.
Možnost podmínit vyklizení bytu zajištěním bytové náhrady již Nejvyšší soud potvrdil v minulosti. Nyní nově rozhodl, že žalobu na vyklizení lze také zamítnout - ovšem jen takzvaně „pro tentokrát“, nikoliv definitivně. Podle Nejvyššího soudu takové řešení vyplývá z občanského zákoníku. „Výkonu práva, který je v rozporu s dobrými mravy, odepře soud ochranu. Toto obecné pravidlo se vztahuje na výkon veškerých soukromých práv a není tu jediný zákonný důvod pro to, aby z něj byl vyčleněn určitý druh vlastnických žalob,“ rozhodlo kolegium.
Sjednocující stanovisko jednoznačně uvádí, že rozpor s dobrými mravy lze řešit několika způsoby - „určením delší než zákonné lhůty k vyklizení, vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát)“. Soudy však nemohou pomíjet ani práva majitelů nemovitostí. „Při zvažování, která z možností bude užita, je třeba brát do úvahy i situaci žalobce a újmu, která mu v důsledku zvoleného řešení nastane,“ uzavřelo kolegium.
