Malé příběhy vedle velkých dějin se snaží uchovat Národní muzeum společně se sdružením Senzační senioři. Jejich projekt Národní kronika chce zaznamenávat vzpomínky na každodenní život. Překročil již hranici pěti tisíc archiválií, které jsou k nahlédnutí pro veřejnost i pro historiky.
Národní kronika je podle autorů společným projektem sdružení SenSen a Národního muzea, který má „ambici stát se největším archivem malých i větších událostí, jež mají možná jen osobní nebo místní význam, ale přece jen ukazují dobu a souvislosti svého vzniku.“
V životě člověka totiž existují události, které podle autorů projektu stojí zato zaznamenat pro budoucnost. Může jít o narození dítěte, sňatek, promoci, dokončení nového domu, zajímavou cestu, podnikatelský úspěch, dožití významného věku, vyléčení nemoci, ale i úmrtí nebo nešťastnou událost. „Může jít i o památná místa, historii téměř zapomenutou, skvělé osobnosti, slavnostní události, proměny obcí a krajiny, stavby,“ představují projekt na webu.
Pro Národní kroniku například paní Lenka Černá popsala, jak se proměňovaly písařské technologie, se kterými pracovala v kanceláři. Psaní na stroji ji totiž doprovázelo během studií i v zaměstnání. Významným mezníkem byl zejména příchod elektronických psacích strojů. Koncem 80. let k nim do kanceláře přišly první počítače.
Od podzimu bude přispěvatelům k dispozici Werichova vila
„To jsou vlastně obyčejné autentické příběhy, které krásně dokreslují dobu,“ říká organizátorka projektu Národní Kronika Nadace Charty 77 Kateřina Sodomková. Přispěvatelem kroniky může být kdokoli. Vzpomínky jsou volně dostupné na internetu a pro badatele je archivuje Národní muzeum.
Projekt podporuje i řada českých osobností. „Znát vlastní historii vlastně člověku umožňuje, aby se v budoucnosti nebo současnosti vystříhal omylům, které nastávaly v minulosti,“ říká herec Jan Kačer. Ve Werichově vile na pražské Kampě vznikne na podzim také místo, kam zájemci o přispívání do kroniky mohou chodit třeba na kurzy tvůrčího psaní. Fungovat by mělo od podzimu.
