Praha - Co se děje v šumavském houští, chce poprvé v širším kontextu ukázat nový dokument Nalezeni Na Ztraceném. Režisér Jan Skalík se v něm vrací k loňské blokádě kácení šumavských lesů. Nechal zaznít hlasy aktivistů, ale také politiků nebo vědců. Ti všichni se totiž před rokem sešli uprostřed Šumavy v místě zvaném Na Ztraceném. Podle náměstka ministra životního prostředí Tomáše Tesaře ukazuje dokument především pohled blokádníků, to však podle profesora ekologie PF UK Pavla Kindlmana nevadí.
Je tomu takřka rok, kdy celou republiku oblétly fotky ekologických aktivistů, jak brání kácení stromů nakažených kůrovcem v Národním parku Šumava. Spor blokádníci versus Správa Národního parku Šumava se tak někomu mohl jevit jako boj fanatických aktivistů, jinému jako oprávněný protest proti porušování zákona. Veřejnost má nyní k dispozici dokument o celé blokádě.
Jan Skalík, režisér dokumentu
„Zúčastnil jsem se blokády jako jeden z jejích účastníků a následně mi ale přišlo, že opravdu ten mediální obraz je poněkud neúplný.“
Skalík se proto rozhodl pohnutky lidí, kteří se vypravili bránit lesy, natočit a uvést je do kontextu s vědeckými fakty i s argumenty odpůrců. „Často to bylo prezentováno jako nějaké potyčky mezi policisty a bezbrannými blokádníky, ale ta situace má ještě mnohem širší kontext například toho, že řada developerů, dokonce kmotrů navázaných na politické strany, se snaží tu Šumavu vytěžit a využít pro svoje zisky,“ konstatuje Skalík.
Náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař je po zhlédnutí dokumentu toho názoru, že snímek ukazuje kauzu pouze ze strany blokádníků. Podle profesora ekologie z Ústavu pro životní prostředí PF UK Pavla Kindlmana to ale vůbec nevadí. „Důležité je, že to ukazuje, aby se člověk zamyslel nad filosofií věci – proč přírodu chráníme,“ popisuje Kindlman.
Palčivý problém se nicméně přenesl z lesa do parlamentu a měl by ho vyřešit nový zákon o šumavském národním parku. Obě strany se ale zatím shodnou jen na jednom – právě o ekonomickém pozadí konfliktu média údajně informovala značně zjednodušeně. Dokument proto obsahuje i zpravodajské záběry.
Zákon má podle ministerstva přinést Šumavě perspektivu stability na dalších až 40 let. Podle Tesaře je kompromisem mezi názory všech skupin, které se o způsob nakládání s parkem dlouhá desetiletí přou. „Zástupci všech politických stran byli v komisi,“ vysvětlil, proč by podle názoru ministerstva už neměla sněmovna do návrhu zasahovat. Podle Kindlmana ale zákon není kompromisní, ale vede k značnému ochuzení rozšíření zón, které by měly být ponechány přírodě.
