Ročně české úřady podle Nadace Naše dítě odeberou z rodin až 3 000 dětí. Důvodem je týrání, zanedbávání a zneužívání, ale i zadluženost a špatná sociální situace. Ministerstvo práce má však jinou metodiku výpočtu. Podle ministerských tabulek u příbuzných, pěstounů či v ústavech v roce 2013 skončilo celkem 1 015 dětí.
O dětech mají rozhodovat opatrovničtí soudci, ti bývají podle šéfky jejich sdružení Libuše Kantůrkové ale často zahlceni. „Víme tedy jen o třetině případů odebrání. Co se ale děje v těch dalších případech? Jak dlouho zůstávají v náhradní péči a vracejí se pak domů?“ uvedla ředitelka Nadace Naše dítě Monika Šimůnková. Zdůraznila, že odebrání dětí z jejich rodin by mělo být nejzazší možností a mělo by se odehrát šetrně.
Ústavní soud už dřív rozhodl o tom, že úřady k tomuto opatření nemají sahat kvůli chudobě a špatné sociální situaci. Podle Šimůnkové se tak ale stále děje. Někteří rodiče dokonce sami chtějí, aby se alespoň na čas o jejich děti postaral někdo jiný, protože nejsou schopni dluhy a tíživou situaci zvládnout.
Podle výkazů ministerstva práce o ochraně dětí v roce 2013 sociální pracovníci řešili 7 527 případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. Celkem 1 015 dětí z rodin odebrali. V roce 2012 se věnovali 7 525 případům, k příbuzným, pěstounům či do zařízení z domova šlo 920 dětí. V roce 2011 bylo kauz 6 642, odebraných chlapců a děvčat pak 982.
Podle Šimůnkové je nutné posílit hlavně preventivní práci s vlastní rodinou dětí, aby dokázala potíže zvládnout. „Systém preventivní práce tu chybí, a to hlavně v případech, kdy je podezření na týrání a sexuální zneužívání. Do nadace nám volají lidé s takovým podezřením, nechtějí se ale zatím obracet na policii či sociální pracovníky,“ uvedla Šimůnková. Míní, že stát by měl vytvořit síť služeb a také je finančně podporovat.
O osudu dětí rozhodují opatrovničtí soudci. Podle předsedkyně Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců Libuše Kantůrkové bývají často zahlceni. Zatímco soudce s civilní agendou by měl řešit kolem 350 případů ročně, u opatrovnické agendy je to zhruba o stovku kauz víc. „Věci by měli soudit soudci s určitou životní a profesní zkušeností. Ve skutečnosti se jim věnují soudci, kteří začínají či neobstáli v jiných agendách,“ uvedla Kantůrková. Podle ní navíc opatrovničtí soudci nemají možnost kariérního růstu.
Předsedkyně sdružení uvedla, že u jednotlivých soudů se situace liší. Některé mají specializované soudce, jiné ne. Zatímco někde jsou přívětivější místnosti, kde by mohly vypovídat malé děti, jinde chybějí. Jednání bývají veřejná, přitom se na nich řeší intimní záležitosti, výdělky a jiné citlivé záležitosti, podotkla Kantůrková. Podle ní chybí také sjednocující judikatura, podle níž by se mělo postupovat. Složitější proces je podle nového občanského zákoníku prý i při rozhodování o pěstounské péči a osvojení.
Podle advokátky Ivy Jermanové z České asociace právniček opatrovnická řízení trvají v průměru osm až deset měsíců, v zahraničí kolem čtvrt roku. „V ČR je to skoro celý školní rok. To je dlouhé období, pokud dítě žije v nevyhovující a problematické situaci,“ uvedla Jermanová. Podle ní za délku řízení ani tak nemohou soudci jako spíš to, že nemají technické zázemí a personál, který by jim podklady připravoval. Dlouho se čeká i na znalecké posudky. Vyřešení někdy bojkotují také rodiče.
Podle poslance ČSSD Jana Chvojky ke zlepšení situace nejsou potřeba legislativní změny, ale spíš v organizaci. Posílit by se měl také personál, „aby soudce nemusel být na vše sám“, míní Chvojka. Dodal, že na to bude nutné zajistit v rozpočtu peníze.
