Praha - První zmínka o pokusech operovat páteř pochází už z dob Hypokrata. Až do konce 19. století končily podobné zákroky většinou neúspěšně. Dnes se spondylochirurgům daří dělat doslova zázraky. Nejčastěji lidi trápí výhřezy meziobratlových plotének. Kvůli bolestem v Česku lékaři ročně odoperují kolem sedmi tisíc lidí. Velkou skupinu představují pacienti po úrazech.
Vývoj spondylochirurgie
Už v dávných dobách se vědělo, že pokud páteř bolí je potřeba se podívat dovnitř a odstranit v páteřním kanálu vše, co tlačí na nervy, řečeno odborně, provést takzvanou dekompresi. „Například lékaři gladiátorů tušili, že pokud je gladiátor poraněn a předpokládalo se, že je nějaký úlomek v páteřním kanále, pokusili se ho vyjmout. Výsledky těchto výkonů, byly zatíženy obrovským množstvím komplikací, často pacient zemřel,“ říká Pavel Vaněk z Neurochirurgické kliniky Vojenské nemocnice v Praze.
Zlom nastal až koncem 19. století, kdy se začaly používat ke zpevnění páteře kovové drátky. V roce 1891 použil americký lékař ke stabilizaci zlomeniny páteře stříbrný drátek, tento typ zákroku se nazývá spondylodéza, tedy zpevnění páteře pomocí kostních nebo kovových implantátů. Operace probíhaly na bázi tyčí a drátů, které se různými způsoby podvlékaly a přichytávaly k tyčím. Měly za úkol páteř stabilizovat.
Zpevnění nemocné páteře pomocí fixátorů zůstalo nejčastěji používanou technikou páteřní chirurgie dodnes. V 60. letech k drátům a tyčím přibyly ještě šrouby a dlahy. V roce 1977 byl vymyšlen zevní fixátor. V roce 1982 přišel na řadu vnitřní fixátor, což už je technika, která se používá dodnes.
Před deseti lety se začaly používat takzvané dynamické náhrady. Záda si díky nim zachovávají pružnost a ohebnost i po operaci. Lékaři mají k dispozici například umělé meziobratlové ploténky. Náhrady mají zabezpečit, aby postižené úseky páteře zůstaly mobilní, a aby ostatní sousedící úseky byly dobře chráněny před mechanickým opotřebením.
„Podstatným zlomem v páteřní chirurgii bylo zavedení takzvaných pedikulárních šroubů. Jsou to šrouby, které se zavádějí ze zadní strany obratlů přes pedikly do obratlových těl a umožňují fixovat k obratlům kovové dlahy. K tomuto došlo v průběhu šedesátých let, první taková operace byla provedena ve Francii. Celá éra sedmdesátých a osmdesátých let využívala tohoto principu,“ popisuje důležité období vývoje spondylochirurgie přednosta Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Brno Martin Krbec.
V současné době také probíhá intenzivní výzkum v oblasti opravy přerušené míchy. „Bude ještě několik desítek let trvat, než svět přijde na to, jak tuhletu závažnou problematiku řešit,“ říká primář Spondylochirurgického oddělení Fakultní nemocnice Motol Jan Štulík. Metoda s použitím kmenových buněk je už testována, výsledky však nejsou v současné době příliš optimistické.
Operační zákroky páteře
Obecně lze operace páteře rozdělit do čtyř skupin. Základní úkony jsou dekomprese, kdy je odstraněno vše, co překáží nervovým strukturám. Další možností je přímá osteosyntéza, jsou to speciální operační techniky, které spojují zlomené kostičky v jednom obratli. Další technika spočívá ve spojování jednoho obratle k druhému. Čtvrtým typem operačních výkonů jsou dynamické stabilizace. Jednotlivé operační úkony se mohou různě kombinovat.
„Nejsložitější operační úkony na páteři jsou korekce deformit, operační výkony v oblasti horní krční páteře a operování ve změněném terénu tumorem nebo zánětem,“ vypočítává Štulík.
Krbec podle brněnské praxe označil jako nejsložitější operace vývojové deformity páteře, kdy se často operují malé děti. Ortopedická klinika Fakultní nemocnice v Bohunicích slouží jako centrum takovýchto vývojových deformit páteře a představuje hlavní náplň této kliniky.
Nové trendy v léčbě
V současné době se prosazují takzvané navigační techniky, což jsou přístroje, které pomáhají ve složitých případech zacílit fixační prvek tak, aby nebyly poškozeny nervové struktury. Motolská nemocnice by měla v brzké době získat jeden z nejmodernějších navigačních přístrojů.
Také lze očekávat vývoj v oblasti materiálů, které jsou používány pro operace páteře. V současné době se pro stabilizační materiály používají titanové slitiny, jako materiály pro náhrady meziobratlových plotének se využívají biopolymery a pracuje se také s kultivací vlastní kosti.
Nové techniky a léčebné metody nejen zkvalitňují výsledky operací, ale i podstatně zkracují dobu nutnou k rekonvalescenci. „Po operaci vyhřezlé ploténky museli pacienti strávit v klidu na lůžku i několik týdnů. V současné době při použití moderních technik se může pacient postavit už v den operace,“ podotkl Štulík.
