Ústavní soud vyhověl stížnosti matky, která dostala pokutu 25 tisíc korun za to, že se její synové odmítali stýkat s otcem. Soud zdůraznil, že děti jasně projevily svou vůli. Cílem pokuty nemá být vyvíjet na matku tlak, aby měnila přání svých dětí.
Chlapcům je v současnosti 12 a 13 let. Okresní soud Praha-západ v roce 2014 určil, že mají každý druhý týden od pátku do úterý trávit čas s otcem, dále pak o prázdninách a svátcích. Opakovaně se však stalo, že chlapci odmítli odejít od matky. Podle otce na ně dostatečně výchovně nepůsobila a nemotivovala je - sbalit tašku prý nestačí.
Také Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že matka není jako „vychovatelka nezletilých aktivní v pozitivním smyslu“ a uložil jí pokutu. Podle ústavních soudců sice krajský soud sledoval žádoucí cíl, tedy zachování či prohlubování vztahu mezi dětmi a otcem, zvolil ale nepřiměřený donucovací prostředek.
Děti lze s ohledem na jejich věk považovat za natolik rozumově a emocionálně vyspělé, že jsou schopné uvědomit si dosah svých rozhodnutí, stojí v nálezu. Nijak se neprokázalo, že by matka jejich vůli nějak účelově a systematicky ovlivňovala proti otci.
Sankce má být podle Ústavního soudu prostředkem k vynucení povinnosti uložené soudem, nikoliv však k prosazení „násilné“ změny projevů vůle či přání nezletilých dětí ke styku s jejich otcem. Krajský soud proto musí případ znovu projednat.
Soudy mají názory dětí reflektovat
Ústavní soud vloni podobně zrušil pokutu 9 tisíc korun uloženou matce, která údajně syna nepředávala otci ve stanovených termínech. Žena se hájila, že kontaktům tehdy dvanáctiletého chlapce s otcem nijak nebránila. Syn se prý sám rozhodl, že k němu nepůjde.
„Soudy vždy musejí přihlédnout k tomu, jaká byla vůle dítěte, pokud bylo dítě již ve věku, kdy může tuto vůli relevantním způsobem vyjádřit,“ zdůraznila tehdy soudkyně zpravodajka Milada Tomková.
