Praha - Umí okouzlit, pobavit, ale i vyděsit. Známý je pod přezdívkou Magor. Řeč je o vůdčí osobnosti undergroundu a uměleckém řediteli rockové skupiny The Plastic People of the Universe, signatáři Charty 77 a básníkovi Ivanu Jirousovi. Kdysi se aktivně stavěl proti režimu, dnes se současné politické dění snaží spíše nevnímat. „Postoj těch vrstev, které nám vládnou, je obdobný s tím rozdílem, že nás nezavírají, což je pozitivní posun,“ ohodnotil politické klima v Česku v pořadu Před půlnocí. V tomto názoru se utvrdil v době, kdy jej soud společně s Plastiky rehabilitoval. „Tehdy jsem si uvědomil, že postoj většinové společnosti k nám je pořád stejný, v nejlepším případě si myslí, že jsme šílenci, ale nám je to, mluvím-li za sebe, upřímně řečeno jedno.“
Klíčovým problémem dneška podle Jirouse nejsou komunisté. V rozhovoru pro ČT24 se zamýšlí nad tím, zda vůbec kdy problémem byli. On sám se podle svých slov choval vždycky svobodně, akorát že tenkrát to s sebou neslo riziko represí. „Celkově je ta doba mnohem horší než tehdy. My jsme měli jasný cíl, ovšem dneska je těžké najít cíl, kam směřovat. Obdivuji každého, kdo se snaží s tím něco udělat.“
Jirous nesoudí lidi podle to, v jaké politické straně jsou a jakého jsou smýšlení. Sám má spoustu přátel, kteří jsou dodnes komunisté. „Podle skutku poznáte je,“ vysvětluje svůj postoj a dodává, že ODS a sociální demokracie, pokud jde o nebezpečí pro společnost, si s komunisty vůbec nezadají.
Názor na politickou situaci: „To, co dělají Věci veřejné, je skandální. Je to naprosté opovržení lidmi, pro něž by se měli snažit něco udělat.“
Pohled na současnou společnost: „Dojde ke střetu mezi křesťanstvím a islámem a islám vyhraje. Tu skutečnou víru má málokdo - lidi nejsou ochotni položit život za své ideály a to je vždycky problém.“
Poznámka na český národ: "Já jsem rezignoval. Definitivně jsem odepsal český národ, když do posledního místa zaplnil strahovský stadion na koncert bratří Nedvědů. Co chceš pro takový národ dělat? Řekl v rozhovoru s jedním undergroundovým aktivistou.
Nejen disident, ale i básník
K začátkům jeho básnické tvorby patří sbírka Magor dětem, kterou Jirous psal ve vězení ve Valdicích. Tehdy dostal 3,5 roku a jeho dcery byly malé, a proto se tímto způsobem snažil být s nimi v kontaktu, aby se neodcizili. Ve Valdicích vznikly i známé Labutí písně. Sám Jirous je uměl nazpaměť, texty básní schovával v noze postele. Kopie dával Jiřímu Gruntorádovi, který verše údajně přenesl polibkem. U soudu prý políbil Danu Němcovou a během polibku ji ukázku veršů předal.
Ivan Martin Jirous (narozen 23. září 1944 v Humpolci), známý též pod přezdívkou Magor nebo Magor Jirous, je český básník, publicista a výtvarný kritik. Vystudoval dějiny umění na FF Univerzity Karlovy. Stal se vůdčí osobností českého undergroundu, byl uměleckým ředitelem rockové skupiny The Plastic People of the Universe, signatářem Charty 77 a ve vězení v normalizačních letech strávil v souhrnu osm a půl roku. Dnes žije střídavě v Praze a Prostředním Vydří na Českomoravské vysočině. Nadále píše básně, za které v roce 2006 získal literární cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo.
Citát: „Nerad používám jméno Ivan, připomíná mi, že jsem pijan.“
