Praha – Zapomínání je přirozená součást našeho života, ale zejména v pozdějším věku dokáže život ztrpčit. Existují však metody, díky nimž je možné si relativně snadno zapamatovat celý nákupní seznam či jména soch na Karlově mostě. Nezasvěceným může způsob výuky připadat poněkud komický. Představa krabice mléka na rohožce či lososa a kus sýra ve vlastní posteli je ale tak neobvyklá, že možná proto si ji dokonale zapamatujeme. Senioři díky takzvanému paměťovému joggingu mohou předejít i Alzheimerově chorobě.
Někteří senioři už na rozdíl od mladších generací nemusejí psát nákup na lístečky. Zúčastnili se kurzů tréninku paměti, které lékaři doporučují proti stařeckému zapomínání. „Když jsem odešla ze zaměstnání, najednou jsem si nemohla vzpomenout, ježiš, ten kolega, seděl vedle mě, jak se jenom jmenuje,“ uvádí typický příklad jedna z účastnic kurzu. Na stejné problémy narážela i během nakupování. Začala se proto učit, jak psát seznam na nákup jen ve své hlavě.
Příběh se lépe pamatuje
Zapamatovat si celý seznam pomáhá základní metoda, při které si člověk každou položku spojí s něčím, co důvěrně zná - třeba s částí vlastního těla nebo s místy v bytě. „Vcházím do předsíně, tam zní hudba, a kdopak tam utvořil kroužek a tančí? Deset vajec! A kdopak se vlní v prostředku? Zelí!,“ představuje metodu účastníkům kurzu trenérka paměti Danuše Steinová. „Teď přicházíme do ložnice a kdopak s kým tam laškuje? Sýr Madeland s lososem!“ pokračuje.
Trenérka paměti Danuše Steinová:
„Teď otevírám dveře do kuchyně, po mé levé ruce je stůl, blíže ke zdi je jedna štangle loveckého salámu a tady je šiška šumavy, krájená. Ty dva se spolu dohadují o výsledku včerejšího fotbalového zápasu.“
Paměť nesou mozkové buňky, které si informace mezi sebou předávají. Právě příběh s co nejvíc detaily a asociacemi propojení zrychlí. „Dojde k propojení dvou neuronů, kdy je tam uložená nějaká stará paměťová stopa, kterou si vybavím, a na jejím základě si vzpomenu i na novou informaci,“ podotýká gerontoložka Iva Holmerová.
Mizení spojů mezi buňkami je základní příznak Alzheimerovy choroby. Tu trénování paměti nevyléčí, ale může jí pomoct předejít. „Je lepší si trénovat paměť než říkat: 'Já nevím, já jsem unavená.' Pak je člověk unavený z toho, že nic nedělá, a s tím mozkem je to stejné,“ upozorňuje socioložka Jiřina Šiklová. Mentální asociace a vytváření obrazových symbolů umožňuje zapamatovat si i velmi dlouhé seznamy. Tuto metodu používali už řečníci ve starém Řecku.
Danuše Steinová:
„Oni zvládnou něco, co ostatní populace považuje za nezapamatovatelné, a tím si nejen zvýší sebevědomí, ale i prestiž ve své rodině, že mají dokonale funkční paměť, a to se okamžitě promítne do kvality života.“
Další způsob zapamatování se podobá dětské říkance, kdy z prvních písmen názvů se vytvoří věta. „Na druhou stranu bychom tu metodu neměli přeceňovat, protože to, že si zapamatují x prezidentů nebo čísel, nemusí znamenat, že se jim zlepší paměť,“ konstatovala Holmerová. Tito lidé ale po absolvování kurzů umí nové triky, které už pak většina z nich pořád používá.
