Brno – Loňské kácení v Národním parku Šumava, kterému tehdy bránili ekologičtí aktivisté, bylo podle zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové nelegální. Správa parku podle ní neměla ke kácení povolení, která by každý jiný vlastník lesa v národním parku musel ve stejné situaci mít. Chyběl souhlas ministra životního prostředí a správa neměla ani povolení týkající se území chráněného jako Natura 2000 a výjimky, které by povolovaly zásah v lokalitě s cennými biotopy. Na Šumavě totiž žije chráněný tetřev hlušec. Vedení národního parku však s tvrzením Seitlové nesouhlasí.
Podle Seitlové se sice správa parku na ministra se žádostí obrátila, úředníci však o záležitosti nerozhodli a delegovali ji zpátky, i když dříve v podobných případech povolení ministerstvo vydávalo. „Zákon jasně stanoví, není tam podle mě žádných pochyb, že má být takový souhlas. Správa začala kácet, aniž by takový souhlas měla,“ uvedla zástupkyně.
Dění uvnitř správy parku netransparentní
Hlavní potíž spočívá podle Seitlové v tom, že správa národního parku a CHKO vystupuje nevhodně ve třech rolích. Působí jako právnická osoba lesního hospodáře, má zároveň odbornou organizační složku a konečně sekci, která vykonává státní správu. V roce 2007 na toto nevhodné spojení upozornil už Nejvyšší správní soud.
Kvůli spojení není podle Seitlové dění uvnitř organizace transparentní. „Když jsme vedli šetření, říkali ano, ale my jsme se zeptali v sousední kanceláři a oni řekli, že nedojde k ohrožení nějakého biotopu. Ale takto to prostě nejde,“ zdůraznila Seitlová. Podle ní tak není možná ani veřejná kontrola.
Zástupkyně upozornila i na to, že v době jejího zkoumání případu neměl národní park ani plán péče. Správa sice později rozhodla o prodloužení platnosti toho staršího. Ten však podle Seitlové není pro potřeby současných problémů na Šumavě dost aktuální.
Podle mluvčího správy parku Pavla Pechouška je zástupkyně ombudsmana se svým prohlášením osamocená. „Proti jejím závěrům stojí jednotný názor Správy národního parku Šumava a dvou našich nejvyšších institucí zabývajících se ochranou přírody, což je Česká inspekce životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí České republiky. Tyto instituce její prohlášení vyvracejí,“ uvedl Pechoušek.
