Desítky lidí se v Lažišti na Prachaticku zúčastnily vzpomínkové pohřební mše za protikomunistického odbojáře Josefa Hasila, který byl známý jako král Šumavy. Byl odvážný i zbožný, hrdina, zachránil desítky lidí před vězením a smrtí, bojoval za svobodu, řekl v kostele svatého Mikuláše organizátor mše Pavel Horešovský. Hasil zemřel 16. listopadu v 95 letech v USA, kde po emigraci žil.
Při mši se vzpomínalo na Hasilovu rodinu i další, kteří mu pomáhali a strávili mnoho let ve vězení. „Až teprve teď si všechno uvědomuji. Když je člověk mladý, tak si to nedovede sesumírovat. Teď si to uvědomuji a tím je soucítění s ním větší,“ řekl po mši Hasilův syn Josef Vávra.
Hasil neměl rád přezdívku „král Šumavy“, říkával, že je Pepík ze Zábrdí. Věřil, že mu pomáhaly čtyři věci: modlitba k Panně Marii před každým přechodem hranic, jeho instinkt, výborný sluch a dalekohled.
„Pepík byl úžasný, dobrý člověk. Odvážný. Bývalí mocní z něj udělali hrdlořeza, on ale nikoho nezabil, ani neměl vztah ke zbraním, byl hluboce věřící. Josef Hasil by měl být uznávaný a žáci a studenti ve školách by se o něm měli učit jako o hrdinovi své doby, což zatím není,“ řekl Horešovský, autor pomníku Hasilova bratra Bohumila v Českých Žlebech.
Legenda o králi Šumavy se začala psát před sedmdesáti lety. Josef Hasil, který se na dráhu převaděče vydal už v roce 1948 ještě jako strážmistr pohraniční stráže. Po převedení tří Čechoslováků do Rakouska ho chytli noví komunističtí pohraničníci. Z vězení ale utekl, emigroval a stal se americkým agentem.
Mše se zúčastnil i 77letý Josef Drašnar, jehož matka, otec i strýc Hasilovi pomáhali. Komunisté je zatkli a věznili, Drašnarova matka byla odsouzena na 13 let, v roce 1960 byla po devíti letech vězení propuštěna na amnestii. V dětství se pak o něj starali prarodiče.
„Mé rodiny se to dotklo hrozně. V době jeho operací jsem byl dítě, bylo mi devět roků. Než matku zatkli, žil jsem bezproblémově. Zatčením to skončilo a nastalo trauma, které mám dodnes. Nedávám to za vinu panu Hasilovi, ale lidem, z nichž se část později stala disidenty, do roku 1968 byli fanaticky zaměřeni směrem na východ,“ řekl Drašnar.
Hasil podle něj odvážně pomáhal lidem, kteří prchali z Československa. Osobně se poznali v roce 1991. „Přišel za mou matkou a z jejich rozhovoru jsem poznával, co je asi za člověka. Úžasně citlivý, zbožný, slušný. Když jsem se zeptal: ‚Měl jste strach?‘, říkal: ‚Ani se neptej‘. Měl strach, byl normální, ale byl odvážný a byl si vědomý, co asi jeho známí, potomci a sourozenci, kteří byli ochotni mu pomáhat, museli prožít,“ řekl Drašnar.
Obdiv a vděk podle něj zasluhují ti, kteří Hasilovi pomáhali a komunisté je pronásledovali. „Ještě dnes se najdou tací, kteří pana Hasila odsuzují za to, co způsobil. Ale z jeho sourozenců, nebo moje matka, nikdo neřekl proti panu Hasilovi ošklivé slovo,“ řekl Drašnar.
Spisovatel David Jan Žák, který o převaděči napsal román Návrat Krále Šumavy, v něm vidí hrdinu. „Josef Hasil nám ukázal, že se člověk nesmí podělat. Ve chvíli, kdy cítí, že je něco špatně, tak musí sám začít bojovat a věci napravovat. Upřednostnil boj za druhé lidi před svým pohodlím. To je obrovská věc,“ řekl Žák po bohoslužbě.
Josef Hasil převáděl na přelomu 40. a 50. let minulého století lidi z Československa na Západ. On i bratr Bohumil se stali agenty americké zpravodajské služby. Josef Hasil zemřel v půlce listopadu ve věku 95 let. V roce 2001 dostal od prezidenta Václava Havla medaili Za hrdinství.
