Brno - V soudním sporu mezi bývalým vysokoškolským učitelem a komunistickým funkcionářem Janem Snášelem a třemi jeho bývalými studenty architektury se Ústavní soud (ÚS) přiklonil potřetí na stranu architektů. Snášel chce po trojici omluvu kvůli tomu, že ho v listopadu 1989 označili za kariéristu a demagoga. ÚS řešil už třetí stížnost žalovaných studentů - tentokrát proti Snášelovu požadavku, aby do soudního řízení vstoupil jako účastník Snášelův syn. Soud dal za pravdu architektům, že se jedná jen o zdržovací taktiku. Synovi bývalého profesora bylo v roce 1989 pouhých deset let.
Snášel mladší u soudu řekl, že chce otci pomoci při očištění jeho jména. Spor prý ovlivňuje jejich společné podnikání. „Několikrát se nám skutečně stalo, že tento spor ovlivnil naše zakázky. Byl bych rád, kdybych se za svého otce mohl postavit,“ uvedl Snášel mladší. Podle advokáta bývalých studentů však Snášelův syn nemá na sporu právní zájem. „Nějaké rodinné hledisko nebo reputace z hlediska podnikání, s tím tento spor rozhodně nemá co dělat,“ řekl advokát architektů Jaroslav Brož. Kdyby se Snášel účastníkem řízení stal, získal by různá práva - mohl by předkládat důkazy a vyjadřovat se u soudu.
Spor mezi Snášelem a jeho exstudenty Jiřím Slezákem, Martinem Laštovičkou a Zdeňkem Hirnšalem se táhne už od začátku 90. let. Obecné soudy s věcným projednáváním případu čekají na nález Ústavního soudu. Ten řešil už dvě stížnosti žalované trojice a pokaždé se přiklonil na jejich stranu. Jednou vyhověl jejich žádosti, aby do sporu mohlo jako účastník řízení přistoupit Vysoké učení technické v Brně, na jehož půdě spor začal. Před dvěma lety pak ústavní soudci rozhodli, že případ bude řešit jiný soudce. Ten dosavadní byl prý podjatý.
Slezák, Laštovička a Hirnšal byli v listopadu 1989 představiteli stávkového výboru. Na nástěnku vyvěsili prohlášení namířené proti Snášelovi, který se jako šéf stranické buňky aktivně stavěl proti demokratickým změnám. V prohlášení jeho chování označili za arogantní, kariéristické a demagogické. Snášel později musel školu opustit.
V české justici nemá případ, který se vleče od roku 1991, obdoby. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku už před několika lety přiznal někdejším studentům odškodné za délku procesu ve výši 5000 eur.
