Les poničený kůrovcem se dokáže i bez zásahů člověka sám obnovit. Ukazuje to průzkum šumavského národního parku, který začal před 10 lety. „Výsledky projektu jsou z našeho hlediska úžasné. Zjistili jsme, že les i po tom, co jej většinou proselektuje kůrovec a zabije stromy, je schopen se sám obnovit,“ uvedl šéf národního parku Pavel Hubený. Bezzásahové území se rozkládá zhruba na čtvrtině plochy parku.
Na šumavských bezzásahových plochách teď roste v průměru 6350 přirozeně obnovených mladých stromků. Podle Hubeného se navíc ukazuje, že kůrovec nezabije úplně všechno a v průměru zůstane na hektaru až osm stromů o průměru kmenu 30 centimetrů.
Výsledky průzkumu podle něj ukazují další pozitivní věc. Popadané stromy pak totiž plní i další funkce: „Fungují do určité míry jako retenční prvek, protože zadržují srážkovou vodu, mění mikroklima, a například se tak v těchto místech objevují rašeliníky, které tam předtím nebyly,“ dodává Hubený.
Podle něj však nelze přesně říct, jak dlouho trvá přirozená obnova lesa zasaženého kůrovcovou kalamitou. Záleží prý na řadě podmínek v konkrétní lokalitě. Někde strom povyroste jen o centimetr za rok a jinde zase o půl metru.
„Myslím si, že po 15 až 20 letech od kůrovcové kalamity může mít člověk pocit, že jde skutečným lesem. Do té doby je to spíš otevřená krajina.“
Bezzásahová území mají v budoucnu tvořit polovinu rozlohy parku
Nejvíce se na Šumavě přirozeně zmlazují smrkové porosty, které představují více než 78 procent obnovených stromů. Ve výrazně menší míře pak jde o buk, jeřáb, břízu, javor a jedli. „Je to dáno skladbou lesů, kde smrk převládá,“ dodává referentka biomonitoringu Pavla Čížková.
Pracovníci šumavského národního parku sledují 1111 bezzásahových lokalit, každá má půdorys kruhu o velikosti 500 metrů čtverečních. Tyto lokality jsou na různých místech Šumavy: rozléhají se od okolí Prášil na Klatovsku až po Stožec na Prachaticku a tvoří 27 procent výměry národního parku. V horizontu desetiletí by měly bezzásahové plochy tvořit víc než 50 procent plochy.
