Praha – Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) v dnešních Otázkách Václava Moravce odmítl, že by měl stanout v čele superministerstva slučujícího agendu dopravy a průmyslu a obchodu. Proces spojení obou resortů podle něj potrvá dvanáct až osmnáct měsíců a on sám na něm hodlá spolupracovat s ministrem dopravy. Tento post ovšem dosud zůstává neobsazený.
„Nehodlám být žádným superministrem, nehodlám řídit dvě ministerstva najednou a být zodpovědný za věci, u kterých jsem historicky neseděl,“ konstatoval ministr průmyslu a obchodu a první místopředseda občanské demokracie Martin Kuba. „Proces musí být kombinován tak, že bude trvat 12 až 18 měsíců, tou dobou musí být pověřen ministr dopravy a ve spolupráci se mnou připravovat fúzi do jednotného ministerstva hospodářství.“
Kdo bude řídit dopravu?
Až dosud se spekulovalo o tom, že to bude právě Kuba (jenž vnitrostranicky výrazně posílil na dušičkovém kongresu ODS), kdo se postaví do čela ministerského gigantu a kdo sloučí post šéfa MPO s uvolněnou pozicí ministra dopravy. Tu do začátku prosince zastával Pavel Dobeš z nejmenší vládní strany LIDEM, která se resortu vzdala s příslibem zisku ministerstva obrany pro svou stranickou šéfku Karolínu Peake.
Podle informací Otázek Václava Moravce by se mohl stát ministrem dopravy neúspěšný volební lídr ODS ve Zlínském kraji Libor Lukáš nebo bývalý ministr dopravy a někdejší děkan dopravní fakulty ČVUT Petr Moos. Martin Kuba ovšem nechtěl tyto informace nijak komentovat: „Personální rozhodnutí je na panu premiérovi Nečasovi a předpokládám, že pokud bych se měl manažersky podílet na koordinaci (slučování), tak se mnou to jméno zkonzultuje. Zatím se tak nestalo.“
Premiér Petr Nečas slíbil, že změny v kabinetu oznámí v pondělí. Podle informací ČT se ale termín může posunout. Teprve v úterý se sejde vedení ODS, které posoudí nabídku strany LIDEM na výměnu ministerstva dopravy za obranu.
Vznik ministerstva hospodářství má podle ministra průmyslu a obchodu tři základní přínosy:
- Finanční úspora: Sloučením agend by se sloučily i některé odbory, mj. odbor personální, IT oddělení, oddělení nákupu a veřejných zakázek nebo oddělení interního auditu.
- Personální úspora: Snížení počtu pracovních míst s sebou nese personální redukci, počet zaměstnanců by klesnul o 20 procent, tzn. o 200 lidí.
- Koncepční plánování: Zákonitá provázanost podnikání a dopravy umožní státu po vzniku zastřešujícího ministerstva koncepčnější přístup (např. v té podobě, že se bude při stavbě infrastruktury zohledňovat jejich prospěšnost pro rozvoj průmyslu).
Zároveň ovšem místopředseda ODS připustil, že má slučování ministerstev i svůj politický rozměr. „Naskytla se k tomu politická situace. Tato věc půjde udělat jen v momentě, kdy je možnost, že na resortech budou sedět politici z jedné politické strany. Teď se ta možnost otevřela, je třeba to říct a využít ji,“ uvedl Kuba a zároveň podotknul, že se nedomnívá, že by na sloučení resortů získala ODS nějaké politické body.
Opozice ve slučování nevěří, vidí za ním stíny penězovodů
Opozice se ke slučování ministerstev staví skepticky; má za to, že není motivováno jindy chvalitebnou snahou regulovat rozbujelý státní aparát, ale že pravým důvodem je vstřícný krok k ambicím jednotlivých představitelů stran vládní koalice. Podle šéfa komunistů Vojtěcha Filipa může za přípravou ministerstva hospodářství stát také zájem podchytit toky peněz, které s dopravou a MPO souvisejí; první zmiňované ministerstvo je ostatně jedním z mála resortů, který v příštím roce podle návrhu státního rozpočtu nečekají škrty, navíc distribuuje část evropských dotací.
„Budeme hlídat, aby nešlo o to, že si určité politické strany ovládnou některé penězovody – to je největší problém,“ varoval Filip s tím, že tuto nedůvěru v něm vzbuzuje zejména nezájem vlády jednat s opozicí. Ve věcné rovině se přitom sloučení dopravy a MPO nebrání. „Určitou logiku to určitě dává. Je to ministerstvo ekonomické základny a bude vyjadřovat jednotný zájem konkrétní vlády. To nezpochybňuji,“ konstatoval.
Kuba ovšem obavy opozice mírní. „Vytvoření silového resortu dopravy, které by umožňovalo politicky investovat do těch či oněch krajů nebo investice politicky přesměrovávat, je iluzorní představa,“ konstatoval a za sebe připustil i ochotu jednat o superministerstvu s opozicí. „Opravdu důležité infrastrukturní stavby u nás vznikají deset až dvanáct let, což je životnost dvou až tří vlád. Pro mě jsou doprava, energetika a infrastruktura věci, které ministr musí projednávat i s opozicí.“
