Natočit novou vánoční pohádku pro televizi v situaci, kdy žánr „definují“ už klasické Tři oříšky pro popelku, Pyšná princezna nebo Šíleně smutná princezna, je zavazující i stresující. V Událostech, komentářích to konstatoval režisér Karel Janák. Jeho kolega Zdeněk Zelenka připomněl, že štědrovečerní pohádka musí zaujmout celou rodinu, a je třeba ji proto dělat jinak než film pro kina.
Kouzlo vánočních pohádek. Je nutné hledat i nové cesty, ale nepřehnat to, říká režisér Janák
Zdeněk Zelenka přiznává, že štědrovečerní pohádka pro televize je něco jiného než pohádka určená do kin. Uvádí i příklad: „Když vymýšlím a píšu štědrovečerní pohádku, uvažuji trošku jinak, než když jsem dělali třeba Nesmrtelnou tetu pro kina.“
V jeho bohaté filmové (či scenáristické) tvorbě jsou například televizní pohádky Rumplcimprcampr (1997) či Duch nad zlato (2013). Letos o Štědrém dnu se bude na ČT1 promítat jeho Kouzelník Žito.
„Štědrovečerní pohádka, marná sláva, je dělána pro pohodu Štědrého večera, je to rodinný film, měl by zaujmout rodiče i děti,“ zdůrazňuje. Přidává i specifikum, které štědrovečerní pohádka má, a tím je vysoké očekávání publika. Nejde tak podle něho promítat na Štědrý den hororovou pohádku, jako třeba udělal Juraj Herz, byť jsou to krásné filmy.
Podle Karla Janáka lze o vánočních pohádkách v Česku hovořit přímo jako o fenoménu. „Nikde ve světě takhle silnou pohádkovou tvorbu nemají jako u nás. Je to dáno tím, že čeští diváci milují pohádky a máme v tom velkou tradici.“
I on přiznává, že dělat vánoční pohádku je velká odpovědnost. V minulosti si to vyzkoušel s pohádkami Nejlepší přítel (2017), Korunní princ (2015), Princezna a písař (2014) či třeba Dvanáct měsíčků (2012).
„Ve chvíli, kdy máte v zádech Tři oříšky pro Popelku, Šíleně smutnou princeznu a Pyšnou princeznu, tak na ně navazovat a dávat národu další kousky je strašně zavazující a stresující,“ dodal.
Také Zelenka hovoří o tom, že ho česká tradice zavazuje a zároveň na ni rád navazuje. „Všechno je tak specificky české, že není třeba to měnit. A protože je to specificky české, je to také exportovatelné.“ Ocenil i to, že se nenapodobují například německé vzory – bratři Grimmové.
Divák si nesmí říkat, že tohle už dřív v nějaké pohádce viděl
Janák připomíná, že tyto pohádky jsou vždy postavené na dobru a zlu. „Ale zase je potřeba nejen opakovat zažité principy, ale snažit se hledat nové cesty, aby to lidi nezačalo nudit a neříkali si, to už jsme někdy viděli, v té a v té pohádce“.
Proto si někdy dovolí použít do pohádky něco modernějšího. To ho baví. I za cenu, že to pak v internetových diskusích někdy „schytává“, protože lidé modernější věci nepřijmou. „Ale já si říkám, že třeba Šíleně smutná princezna byla také hodně moderní. A do dneška je. Být (tehdy) internet, tak by to také schytala.“ A dodává: „Je třeba to zkoušet, ale nesmí se to přehnat.“