Praha – Česká republika se musí připravit na extrémní chování klimatu a přizpůsobit tomu svůj postoj k tuzemské krajině i zemědělství, které za ideálních okolností poskytuje řadu možností, jak zadržet vodu. Vyplývá to z vyjádření klimatologa Václava Cílka, šéfa Českého hydrometeorologického ústavu Václava Dvořáka a náměstka ministra zemědělství Viléma Žáka. Ministerstvo životního prostředí rovněž již disponuje analýzou, která potřebnou ochranu navrhuje – doporučuje mj. zvýšit pestrost plodin nebo zpomalit odtoky vod z území.
„Už koncem zimy došlo k obrovskému stratosférickému oteplování. Od počátku roku bylo jasné, že jsme v anomálním roku,“ podotkl klimatolog a geolog Václav Cílek v Otázkách Václava Moravce s tím, že proměny v atmosféře probíhají celosvětově a způsobují nárůst indexu extremity – razantní výkyvy počasí se tak dají očekávat v budoucnu podstatně častěji i nad střední Evropou.
„Dnes je pravděpodobnost extrémních událostí typu těchto povodní jednou za dvacet let, na konci tohoto století to může být jednou za pět až patnáct let,“ potvrzuje i bývalý ministr životního prostředí Jan Dusík.
Vědecký tým vedený klimatologem Janem Pretlem také před dvěma lety vypracoval analýzu pro ministerstvo životního prostředí, která nabízí opatření, jak se na změny klimatu v oblasti vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví připravit.
Analýza navrhuje:
- Zvýšit pestrost plodin, zalesnění i zatravnění, omezit pěstování kukuřice, která vytváří vodě neprostupnou krustu
- Upravit řeky a zpomalit odtoky vody, uvolnit nivy pro případné rozlivy
- V zastavěných oblastech budovat jímky
- Obnovit staré a budovat nové vodní nádrže
- Lépe hospodařit s vodou a dokonaleji ji čistit
Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Václav Dvořák ovšem upozorňuje na to, že se jedná o vize pro časové horizonty 2050 a 2100; skutečnost, že ještě zdaleka nebyly naplněny, tak podle něj nejde dávat do souvislosti s průběhem letošních povodní.
Dvořák pochybuje i o tom, zda je velká povodňová aktivita uplynulých let (od roku 1997 se jedná o sedmou povodeň) skutečně projevem extremity klimatu. „Nemáme dost podkladů, abychom fázi extremity mohli potvrdit,“ upozorňuje s tím, že dvacáté století bylo stoletím povodňového klidu. „Devatenácté století zaznamenalo mnohem víc povodní, v záznamech máme od roku 1840 zprávy minimálně o šesti významných. Nyní tady není žádná indikace toho, že by se nyní dělo něco mimořádného, protože jevy, které můžeme pozorovat, se pořád vejdou do našich statistických znalostí.“
Beton vodu nevsákne
Za povodněmi v Česku podle hostů Otázek Václava Moravce stojí především omezená retenční schopnost půdy v krajině; to potvrzuje i šéf Agrární komory Jan Veleba. „Bezmyšlenkovitě a lehkovážně jsme kvůli developerům přestali hledět na půdní ochranu, denně z České republiky mizí 10 hektarů půdy, která se zastaví - a beton vodu nevsákne,“ varuje Veleba.
„Z krajiny na mnoha oblastech zmizely pícniny, vojtěšky, jetele a trávy, které zadržují vodu, udržují strukturu půdy a zlepšují humus,“ dodává, přičemž úbytek travnatých ploch a luk je podle Veleby dán tím, že je nemá kdo užít, protože se v Česku snižuje počet skotu. Za posledních 20 let tak mělo v důsledku nevyužití v Česku zmizet 530 tisíc hektarů travin; Veleba navrhuje, aby se české zemědělství vrátilo k chování dobytka a ukročilo od masivního pěstování obilí a řepky.
„Se zastavováním městských území dochází k tomu, že voda odtéká rychleji a způsobuje větší a větší škody,“ potvrzuje i někdejší šéf MŽP Dusík. „Opatření jsou zaměřena na to, že se staví různé hráze a bariéry a minimalizují se škody, aniž by se stejným způsobem věnovali tomu, jak vodu udržet v krajině, aby odtékala co nejdéle a k velké vlně by tak vůbec nemuselo nastat.“ A kriticky se na retenční schopnost krajiny dívá i geolog Cílek. „Často jsem měl pocit, že není politická vůle k tomu, aby tady byla tak dobrá ochrana půdy jako v Rakousku - aby se uvolnily ruce developerům.“
- Satelitní výstavba řadových rodinných domů autor: Jan Langer, zdroj: ČT24
- Povodně - den pátý autor: Jan Langer, zdroj: ČT24
Náměstek ministra zemědělství Vilém Žák s Velebovými výhradami z velké části souhlasí a připouští, že tlak developerů na to, uvolnit zemědělské plochy zástavbě, je značný. Zároveň ale argumentuje tím, že hlavní slovo nesou převážně místní samosprávy a kraje, které rozhodují o vynětí půdy z půdního fondu při rozsahu do 10 hektarů. Zároveň upozornil na to, že se vláda proti zastavování zemědělské půdy snaží bojovat: „Tato vláda před dvěma lety dramaticky zdražila poplatky za vynětí ze zemědělského fondu, u nejcennějších kategorií na desetinásobek. Vyjímání půdy se zpomalilo.“
Žák zároveň upozornil na to, že problémy s ochranou před povodní paradoxně způsobují i ochránci krajiny: „Po roce 2002 bylo čištění koryt řek zbrzděno sporem o ekologičnost čištění; povodí ho kolikrát nemohlo zrealizovat.“
