Příští týden už bude Česko vědět, kdo bude následujících pět let jeho prezidentem. Zároveň bude jasné i to, která žena bude zastávat pozici první dámy. Zůstane jí Ivana Zemanová, nebo se této role ujme manželka Jiřího Drahoše Eva? I když jsou jejich životní příběhy odlišné, jedno je spojuje: Vysočina. Ivana Zemanová se tu narodila, Eva Drahošová tam jezdila na prázdniny.
Ivana Zemanová se narodila v Novém Městě na Moravě, v Bystřici nad Pernštejnem chodila na základní školu a gymnázium. „Byla to velmi pilná a skromná studentka. To jí zůstalo až doposud,“ říká její učitelka Iva Slámová.
Miloše Zemana poznala v roce 1990. Dozvěděla se, že shání sekretářku, a opustila kvůli němu studium romanistiky na vysoké škole. Vzali se o tři roky později, po čtyřech letech se jim narodila dcera Kateřina.
V roce 1998 doprovázela Ivana Zemanová svého muže během volební kampaně. I díky ní Miloš Zeman tehdy uspěl a stal se premiérem. Jeho žena se pak snažila držet v ústraní.
V roli první dámy založila Ivana Zemanová nadaci a doprovázela svého muže na zahraničních cestách. Loni navštívila krátce před udělením milosti ve vězení Jiřího Kajínka. Starala se také o sběr podpisů na podporu opětovného zvolení svého manžela.
Doprovází ho i v posledních dnech kampaně. „Můj program v těchto dnech bude víc než kdy jindy blízký programu mého muže. Budu ho moc ráda doprovázet do debat. A pokud manžel bude považovat za vhodné, podpořím jej i veřejně. Podporovala jsem jej vždycky,“ řekla Zemanová serveru iDnes.
Eva Drahošová se narodila v Praze. Dětství a mládí strávila ve Vokovicích, bydlela nedaleko dnešního koupaliště Džbán. V Praze vystudovala střední knihovnickou školu.
Se svým mužem se seznámila v 21 letech. „Manžel mě upoutal tím, že měl trošku delší vlasy. Na první rande mě pozval do galerie, což bych řekla, nebylo tak úplně běžné,“ vzpomínala Drahošová v pořadu GEN věnovaném jejímu muži. Vychovali spolu dvě dcery.
Eva Drahošová celý život pracovala v knihovnách, posledních osm let je v důchodu. V prezidentské kampani svého muže je hodně vidět. Byla s ním ve chvíli, kdy oznamoval, že má dostatek podpisů ke kandidatuře, i v okamžiku, kdy bylo jasné, že postoupil do druhého kola.
Co nejvíc času s ním chce strávit i v posledních dnech před rozhodujícím hlasováním:„Na některé cesty pojedeme s manželem spolu, ale protože je toho hodně, tak někdy se i rozdělíme a pojedeme každý jinam.“
Pokud její muž uspěje v boji o Hrad, stejně jako současná první dáma by se i ona chtěla věnovat charitě. Na rozdíl od Ivany Zemanové, jejíž nadace pomáhala převážně dětem, by se zaměřila především na pomoc seniorům.
Milovaná Benešová, nenáviděná Gottwaldová
Role a úkoly první dámy nebyly nikdy pevně dány. Určovala si je každá žena, ale i doba, ve které žily.
Historicky první československá první dáma, Charlotta Garrigue Masaryková, stála po boku svého muže kvůli psychické nemoci jen zřídka. Její úlohu proto převzala Masarykova dcera Alice. Pomáhala založit Československý červený kříž, aktivní byla i v sociálně kulturní oblasti. „Dala první návod na to, jak se má první dáma chovat,“ říká historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Pavel Mücke.
Za nejvýraznější první dámu historie je ale často označována Hana Benešová. „Snažila se udávat i módní trendy a v dnešním slova smyslu i společensky vystupovat,“ dodává historik.
Úctu veřejnosti měla i po smrti svého manžela. Nejen kvůli své osobnosti, ale i kvůli nástupkyni, Martě Gottwaldové. Ta se sice snažila být aktivní. Začala proslovy v rádiu a převzala roli patronky ženského hnutí. Ani v jednom ale neuspěla. „V dějinách Československa a České republiky není žádný jiný případ první dámy, na kterou by se dělalo tolik vtipů jako na Martu Gottwaldovou,“ připomíná Pavel Mücke.
Během komunistické éry byly manželky prezidentů spíš v pozadí. Částečně to změnila Irena Svobodová, která s manželem i bez něj jezdila na státní návštěvy.
Zatímco Gustav Husák zastával úřad v Praze, Viera Husáková žila v Bratislavě. Do hlavního města ale jezdila plnit společenské a státnické povinnosti. „Byla hodnocena jako velice kultivovaná, vzdělaná a příjemná společnice,“ upozorňuje Pavel Mücke.
Návrat k tradici prvorepublikového vnímání prvních dam přišel až s Olgou Havlovou. „Zase tam byla tendence věnování se dění ve společnosti a charitativní činnosti,“ komentuje historik působení Olgy Havlové. „Ta manželka je samozřejmost, je to osobnost se svým životem a názorem. A takhle musí být brána, ne jen jako ozdoba,“ řekla Havlová v roce 1993 v pořadu GEN.
Vždy za svým mužem, ale s vlastním názorem a ochotou pomoci pokračovaly i Dagmar Havlová a Livie Klausová. I s vědomím toho, že se jejich život stane veřejnou záležitostí.
