Praha - V pašijovém týdnu, směřujícím k velikonočním svátkům, je dnešku přiřazován název Škaredá středa. V lidovém prostředí vznikl zřejmě podle biblického vyprávění, že se Jidáš mračil na Ježíše, kterého posléze zradil. Proto by se lidé neměli dnes mračit, aby mu to náhodou nezůstalo a nemračil se pak během roku na všechny už každou středu.
V katolické liturgii na tento den nepřipadají žádné zvláštní obřady. Nejeden ze zvyků spojených se svátky má původ pohanský. Středa velikonočního týdne se nazývá také černá nebo sazometná podle zvyku čištění domů a komínů, čímž se vyháněli zlí duchové. Úklidu bylo zasvěceno už předtím modré pondělí a žluté úterý.
Matoucí termín Škaredá středa se místy objevuje také v souvislosti s Popeleční středou. Tou skončilo 40 dní před Velikonocemi období masopustu, zvané rovněž fašank, a začal půst.
Od Popeleční středy k Velikonočnímu pondělí
Od 4. století se stalo zvykem, že se křesťané připravovali na příchod velikonočních svátků čtyřicetidenním půstem, který začínal právě Popeleční středou. Velké noci, v níž vstal Ježíš Kristus z mrtvých, předcházel pašijový týden, který bývá naplněn různými obřady připomínajícími Kristovo utrpení. Váže se k němu i mnoho pohanských pověr, na které křesťanská církev navázala - mezi ně patří například svěcení ratolestí na Květnou neděli. Na Bílou sobotu se před kostely zakládá tzv. nový oheň čili pálení Jidáše.
Celý pašijový týden vrcholí Pondělím velikonočním. U nás se chodí na koledu, která je spojena v Čechách s pomlázkou a na Moravě s mrskačkou. Jako odměna se dávají zdobená vajíčka - symbol krásy života vznikajícího ze zárodku. Šlehání pomlázkou vyrobenou z mladých proutků i polévání vodou má totožný smysl, neboť proudící voda i mladá míza v letorostech předává dotekem svou životadárnou sílu.
