Praha - Češi stále neumějí volat záchranku a příjezd pomoci se tak zbytečně prodlužuje. Téměř při každém telefonátu se dispečeři potýkají s nesprávně zadanými údaji o místě nehody nebo zranění. Lidé třeba nadiktují svou adresu trvalého bydliště, přitom volají pomoc od přátel z druhé strany města. Nedokážou popsat místo, kde se zrovna nacházejí. A hlavně si myslí, že dispečer záchranky přesně ví, kde se volající nachází. Na vině je hlavně stres.
Člověk ve stresu nedokáže správně reagovat, orientace v terénu vázne. Lidé si leckdy neuvědomují, že třeba dispečer v krajském středisku má na starost celý kraj a věty typu „vždyť to tu znáte“ jsou mu k ničemu. Mnoho lidí v rozčílení zapomene i svoji adresu a vůbec neposlouchají, co jim dispečer říká. Odmítají komunikovat, vychrlí informace a nechtějí poskytovat další. Někteří se taky 155 zdráhají vytočit. Nezřídka volají příbuzným, ti volají dalším příbuzným a ti teprve volají záchranku.
Proto platí pro volání záchranky jasná pravidla: kromě toho, co se stalo, dispečer potřebuje znát: místo, město, okres, ulici, číslo popisné, případně číslo bytu nebo zvonek. Určit místo v terénu také není složité, každý sloup nebo i přejezd mají svoje specifické číslo.
