Praha - Předčasné volby v Česku odstartovaly. K urnám může přijít až osm milionů voličů, kteří vybírají nové složení Poslanecké sněmovny z 23 stran. Jaká byla historie volebního boje na území České republiky? V pořadu Interview ČT24 hovořil historik a publicista Jaroslav Šebek, který se dotkl i právě probíhajícího sporu akademické obce a prezidenta Miloše Zemana ohledně vyznamenání. „Prezidentský úřad by měl stmelovat společnost a doufám, že akademici do této složky stále patří,“ prohlásil v pořadu Šebek.
Mluví se o tom, že volební účast je průměrná, jaký je historický vztah Čechů k volbám?
"Strany v historii nemusely přesvědčovat svoje stoupence, aby chodili k volbám – oni museli. Byly to povinné volby a byly povinné i po roce 1945. Pokud se po válce někdo neztotožnil s programem žádné strany, tak mohl volit bílým lístkem. Jít k nim ale musel. Povinnost byla i sankciována, kdo nepřišel, zaplatil pokutu. Volební účast se pohybovala okolo 93 procent. Existovala výjimka, že příslušníci armády a četnictva nesměli volit, aby nemohli ovlivňovat, z titulu své funkce, jak bude složen Parlament."
Jakým způsobem měli občané dřív možnost volbu sledovat?
"Sčítání trvalo dva až tři dny. Výsledky byly zveřejňovány v novinách a politickým elitám nebyla věnována taková pozornost. Většina novin tehdy patřila politickým stranám, skrz které propagovaly program či hodnotily výsledek voleb. Strany byly jednoznačně čitelné a stejně na tom byly i noviny. V současné době se noviny deklarují jako nezávislé, ale často se do nich skrytě prolínají názory vlastníkůa lidí, kteří mohou vyjadřovat svoje vlastní přesvědčení. Nedá se jednoznačně říct, jestli je názor nezávislý a otevřený."
Byla kampaň intenzivní?
"Kampaň byla dřív dům od domu. Politik jezdil do jednotlivých vesnic, kde dělal předvolební shromáždění. V některých vesnicích bydlelo třeba pouze 20 či 30 lidí. Byla to událost pro celou vesnici. Kandidát do Poslanecké sněmovny mohl být zvolen až od 35 let a do Senátu pak od 45 let. Po nástupu komunismu se volby často prolínaly se stranickými sjezdy. Prvně byl sjezd, pak byly volby, které byly mediálně velmi propagovány a sledovány – pouze ale v tom směru, že se propagovaly úspěchy socialistického hospodářství, jak se nám žije lépe a radostněji."
Spor akademické obce a prezidenta Miloše Zemana
"Já si na takovou věc (nepozvání rektorů na oslavy výročí vzniku republiky 28. října) nevzpomínám, skoro je to pro mě precedent. Není to problém rektorů, ale renomé prezidentského úřadu. Pan prezident by se měl povznést nad tyto spory. Rozumím panu rektoru Bekovi. Bourají se tady předchozí představy o tom, jak by měl prezidentský úřad fungovat. V současnosti se příkopy mezi společností opět prohlubují, i když prezident na počátku hlásal něco jiného. Prezidentský úřad by měl stmelovat společnost a doufám, že akademici do této složky stále patří."
První republika a státní vyznamenání:
- Spíš pro zahraniční představitele a ocenění zahraničního odboje. Vyznamenáními se spíš šetřilo.
Období II. světové války:
- Oceňovali se lidé, kteří nasazovali život za republiku. Počet vyznamenaných výrazně narostl.
Období 1945-1948:
- Přichází vliv SSSR. Vyznamenání se stávají nepsanou tradicí komunistických rituálů při různých výročích. Jde o veliký počet vyznamenaných.
O kom se nyní mluví v souvislosti s možným vyznamenáním:
- Karel Srp, zakladatel Jazzové sekce
- Pavel Pafko, chirurg
- Erazim Kohák, filozof
- Jiří Suchý, divadelník
- Kamila Moučková, televizní hlasatelka
- Jiřina Bohdalová, herečka
- Lubomír Lipský, herec
- Vladimír Mišík, hudebník
„Vyznamenání by měla kopírovat ztracenou paměť národa,“ dodal historik Jaroslav Šebek.
