Praha – Jak se bude jmenovat státní svátek, který slavíme 17. listopadu? Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička vyzval politiky k obnově státního svátku Mezinárodního dne studentstva. Svátek by se podle něj měl jmenovat Mezinárodní den studentstva – Den boje za svobodu a demokracii. Jeho návrh teď předložili v Poslanecké sněmovně komunisté. Důvodem je, že se role studentů ve zlomových událostech našich dějin vytrácí z našeho povědomí. Rusnokova vláda k návrhu přijala neutrální stanovisko.
V československém kalendáři byl 17. listopad zapsán jako Mezinárodní den studentstva. V roce 1990 byl přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii. O devět let později, den před jeho 60. výročím, byl svátek přejmenován na Den za svobodu a demokracii. Tak se svátek jmenuje dodnes. „To je jednou z příčin, proč se zejména v povědomí mladé veřejnosti a de facto i z národní historické paměti znalosti o listopadových událostech roku 1939 vytrácí a společně s tím bohužel rovněž jejich význam a odkaz,“ uvedl Vodička, který vyzval politiky k nápravě.
17. listopad coby mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně. Svátek měl vyjádřit hlubokou úctu k popraveným a uvězněným československým studentům, kteří dali jako první v Evropě podnět k masovému odporu proti nacistickým okupantům. Nebýt studentů 17. listopadu 1939, nebyl by ani listopad 1989. „Smutné je, že jediný mezinárodní svátek mající původ v českých zemích byl přejmenován právě u nás,“ dodal Vodička.
Názory na to, zda státní svátek přejmenovat, či nikoliv, se různí. „Současné pojmenování je nepochybně v pořádku,“ myslí si například předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. „Faktem je, že události 17. listopadu '39 jsou překryty událostmi z roku '89 a domnívám se, že by se pro připomenutí lidí, kteří tehdy zahynuli, mohlo udělat trochu víc. Dlužíme jim to. Ale název svátku bych neměnil. Je dostatečný,“ dodal historik z ÚSTR Libor Svoboda.
Podle Svobody by se mělo o událostech listopadu 1939 na školách více hovořit. „Většina studentů říká, že v dějepise končí výuka druhou světovou válkou nebo první republikou. Učitelé toto období nechtějí učit. Myslím, že by se tomu mohla více věnovat i televizní publicistika,“ dodal.
