Praha – Hluchoslepí lidé nejspíš budou žít v republice, která na ně bude hovořit jazykem pro ně srozumitelným. Novela zákona o znakové řeči myslí na ty, kteří mají současnou vadu zraku i sluchu. Měli by podle ní získat právo na tlumočníka na úřadech a u lékaře.
Zákon považuje za vhodné prostředky pro komunikaci s hluchoslepými vizualizaci mluvené češtiny, Lormovu abecedu, daktylografiku, hmatový jazyk či Braillovo písmo. Novinka se má týkat asi 15 000 lidí, kteří jsou postiženi oběma smyslovými vadami a používají červenobílou hůl.
Novelu zákona dnes schválila Poslanecká sněmovna. Zároveň se poslanci shodli na tom, že se nadále nebude používat sousloví „znaková řeč“. Má je nahradit sousloví „komunikační systémy pro neslyšící a hluchoslepé“.
Taktilní, tedy dotykový či hmatový znakový jazyk je založen na kontaktu jedné nebo obou rukou lidí, kteří spolu komunikují. Říká se mu znakování ruku v ruce. Touto řečí se dorozumívají hlavně hluchoslepí, kteří jako neslyšící používali znakový jazyk. Postupně přicházeli o zrak, takže museli přejít na hmatovou podobu řeči. V Lormově abecedě jednotlivá písmena představují ustálené dotyky na dlani a prstech příjemce. Daktylografika je vpisování velkých písmen do dlaně. Taktilní odezírání znamená přijímání vibrací hlasivek mluvčího dotekem ruky. Metoda Tadoma je založena na odhmatávání vibrací hlasivek, pohybů dolní čelisti, rtů a tváří mluvčího.
Pokud by lidé chtěli komunikovat s hluchoslepými, měli by jim o sobě dát vědět. Mohou se dotknout ramene či paže postiženého tak, aby se nevyděsil. Přistupovat by k němu proto měli zepředu, ne zezadu či z boku. Na závěr setkání je zas nutné dát zřetelně najevo konec rozhovoru. Potřeba je mluvit pomalu. Málokterý hluchoslepý neslyší a nevidí vůbec, takže může třeba odezírat. Je také možné mu psát například prstem písmena do dlaně.
