Lidovecký ministr kultury Daniel Herman jako historicky první člen české vlády zavítá na norimberský sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení („landsmanšaftu“). Podle zástupců sudetských Němců tato návštěva přispěje ke smíření, Herman ji vysvětluje tím, že ho s česko-německou otázkou pojí rodinná zkušenost.
Herman jede na sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení na pozvání bavorského premiéra, protože největší spolková země je patronátní zemí Němců pocházejících z Čech, Moravy a Slezska.
„Český premiér Bohuslav Sobotka svému bavorskému protějšku Horstu Seehoferovi oficiálně sdělil, že česká vláda poprvé v historii pošle ministra na sudetoněmecký sjezd, a sice ministra kultury Daniela Hermana,“ potvrdila mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Schusterová.
Šéf SL Bernd Posselt Hermanovu franckou cestu uvítal. „Je to silný signál dobrého pokroku v procesu smíření,“ uvedl. Poděkoval zároveň české vládě za to, že se zasazuje o dobrou politiku sousedství v evropském duchu.
Hermanovi předcházela Bělobrádkova nahrávka
Herman má na nedělním výročním sjezdu přednést zdravici. „Řada mých příbuzných nepřežila běsnění německého nacionálního socialismu. Jsem tedy obeznámen především velmi dobře s tím, že není možné dávat rovnítko – a to je jádro mého postoje – mezi etnickou a politickou příslušnost,“ podotkl ministr.
Ve svém chystaném projevu Herman mluví o pochopení a odpuštění. Vztahy mezi Čechy a Němci pustošily zločiny nacionálních socialistů, které se děly ve jménu německého národa vůči národu českému. Ale to podle něj nebyl konec, protože touha po pomstě a po odplatě za tyto válečné zločiny „na sebe vzala hrůznou podobu ve zločinech ze strany části českého obyvatelstva a vůči německým spoluobčanům na sklonku války,“ připomíná Herman.
Jako politik se přihlašuje ke slovům politování, která po pádu železné opony v roce 1990 vyslovil tehdejší prezident Václav Havel. Uvedl tehdy, že vyhnat Němce z českých zemí byl nemorální čin, vedený nikoli touhou po spravedlnosti, ale po pomstě.
Hermanův kontakt se sudetskými Němci navíc není první. Už loni zazněla na sudetoněmeckém sjezdu slova zástupce české vlády: vicepremiér Pavel Bělobrádek poslal video se svou zdravicí, kterou sudetští Němci přivítali potleskem. Samotný Herman se každoročního setkání, jež se koná vždycky v okruhu svatodušního víkendu, mnohokrát zúčastnil jako člen Rady Česko-německého diskusního fóra, která vznikla na základě Česko-německé deklarace podepsané v roce 1997.
Konec debaty o sudetském majetku přinesl oteplení vztahů
Vztahy mezi sudetskými Němci a českou vládou se v posledních letech výrazně zlepšily. Přispěla k tomu i skutečnost, že SL ze svých stanov vypustilo zmínku o usilování o vrácení majetku, který byl sudetským Němcům při poválečném odsunu z Československa zkonfiskován.
Na loňském sjezdu také v oficiálních projevech ani jednou nebyly zmíněny takzvané Benešovy dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci zbaveni majetku a občanství. V minulosti přitom sudetoněmečtí představitelé pravidelně žádali zrušení těchto dokumentů, jež patřily k dekretům, které československý prezident Edvard Beneš vydával za druhé světové války a krátce po ní v době, kdy nefungoval parlament.
Filip: Herman by měl rezignovat, plive do tváře osvoboditelům
Předseda KSČM Vojtěch Filip nicméně míní, že by měl ministr kultury kvůli chystanému vystoupení rezignovat. „Potvrzení účasti ministra Hermana na sudetoněmeckém sjezdu ve dnech, kdy si připomínáme 71. výročí ukončení druhé světové války, je nejen porušením uzavřených smluv v rámci tehdejšího Německa a Československa, ale především zradou a plivnutím do tváře všem, kteří za naši svobodu položili své životy,“ sdělil Filip.
Podle premiéra Sobotky ale sudetoněmecká mise jen potvrzuje stávající dobré vztahy Prahy a Berlína, potažmo Mnichova. „Účast ministra kultury na akci, která je setkáním lidí, hlásících se ke svým českým a moravským kořenům, ale také již dlouholetým místem pravidelného setkávání Čechů a Němců, mi proto přijde jako přirozená věc,“ uvedl v dnešním prohlášení Sobotka. Zdůraznil, že je čas dívat se do budoucna a hledat to, co oba národy v Evropě spojuje.
