Praha - V devatesátých letech začínal Petr Fejk jako středoškolský učitel a zároveň manažer hudebního klubu. Životní zlom pro něj znamenal ale až rok 1997, kdy jako první laik vyhrál výběrové řízení na ředitele pražské zoo a během dvanácti let svého působení ji dostal v anketě časopisu Forbes do desítky nejlepších zahrad na světě. Do všeobecného povědomí se dostal hlavně výraznou modernizací zoo a úsilím o její obnovení po ničivé povodni v roce 2002. Po roční anabázi v roli ředitele Českého centra v New Yorku se vrátil do Čech ve funkci ombudsmana Českých drah.
Fejk si uvědomuje, že na rozdíl od manažerování zoo, kde byl v nejvyšší funkci, jsou u Českých drah jeho pravomoci omezené, přesto věří, že může mnohé změnit. „Pozice ombudsmana, jak je definovaná v Českých drahách, je velice exkluzivní funkce. Jde totiž o velmi přímočarou zkratku mezi cestujícím a generálním ředitelem. Ve velkých firmách se často dobré podněty ztrácejí na cestě od autora k odpovědné osobě a to bych chtěl změnit,“ vysvětluje ombusdman.
Petr Fejk:
„Konkurence dělá Českým drahám větší škodu, když ještě není na kolejích. Obecně je konkurence dobrá a já ji uznávám v každém oborou. A třeba problémům se zpožděním bude konkurence vystavena stejně jako národní dopravce.“
Smysl úlohy ombudsmana spatřuje Fejk ve třech rovinách. „Zaprvé jde o to, sbírat podněty od lidí a vyhodnocovat je, pak hlídat v terénu a být u nedostatků dřív než kdokoliv jiný a zatřetí zpracovávat tato zjištění do systémových rozhodnutí a být vlastně projektovým manažerem,“ objasňuje úkoly svého úřadu.
Existenci svého úřadu nepovažuje za zbytečnou, byť počítá s tím, že část veřejnosti bude mít opačný názor. „Většina velkých firem, poskytujících hromadně veřejnou službu, má tuto funkci. Ať už jde o ČEZ, Českou poštu nebo Českou spořitelnu. A mají ji i dopravci ve většině Evropy,“ argumentuje Fejk, že ombudsman ČD není jen „trafikou“.
