Fastfood je pro mnoho lidí symbolem nezdravého jídla. Podle jedné ze starších definic jde o stravu, která je připravovaná a servírovaná rychle, s nevelkým důrazem na kvalitu. Dnešní restaurace s rychlým občerstvením se však mnohdy snaží svou pověst napravit. Ať už reklamními kampaněmi nebo zařazováním zdravých jídel na své jídelníčky. Ne každý fast food tak musí být v současnosti automaticky nezdravý, shodli se hosté pořadu Devadesátka ČT24 na téma Zdravá výživa versus fastfoody.
Každý třetí Čech se potýká s nadváhou a dokonce více jak tři sta tisíc obyvatel Česka splňuje kritéria těžké obezity. Proč? Specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimáková tvrdí, že obezita je formována především prostředím, ve kterém žijeme.
„Tělo člověka, který jí kvalitně a dobře, se postupně ustálí na správné hmotnosti. Ale jde o to, naučit lidi se nadchnout pro kvalitní a zdravou stravu,“ míní.
Necelé tři roky od pádu totality Prahu a celé tehdejší Československo změnila další revoluce – tentokrát ve stravování. Jeden z prvních symbolů západního světa, do té doby známý spíš ze zahraničních filmů, se před čtvrtstoletím objevil v centru Prahy. Byla to prodejna McDonaldu ve Vodičkově ulici.
Zájem lidí byl obrovský. I proto tento řetězec dlouho osamocený nezůstal a přibyly brzo i další známé fastfoodové značky. Jen dva roky po McDonaldu tak na tuzemský trh vstoupil také jeho hlavní rival – KFC.
Změny a trendy ve stravování však postupem času umožnily vznik i řadě dalších řetězců, které se stále častěji zaměřují na zdravější jídla. Podle Slimákové sem můžeme řadit třeba prodejny UGO nebo Bageterie Boulevard. „Ne každé rychlé jídlo musí být ale nezdravé,“ zdůrazňuje.
Důležité je podle ní připravovat pokrmy ze základních surovin, které pocházejí z oblasti co nejblíže místu původu. Optimálně si je tedy pěstovat na zahrádce anebo využít plodin od místních farmářů. Záleží totiž především na kvalitě, potvrzují odborníci na výživu.
Zdravější trend zachytili i ti největší hráči, kteří se tak v současné době snaží smýt nálepku nezdravých restaurací. Často sázejí na čerstvou zeleninu nebo snižují množství tuku.
„Velkým problémem je vysoký příjem cukrů a vysoký příjem soli. Ale i tyto řetězce se snaží dávat do těchto pokrmů méně soli,“ potvrzuje Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy při VŠCHT.
Podle marketingové ředitelky firmy McDonald Ivany Šedivé se tak například od roku 2004 o dvacet procent snížil obsah soli v hranolcích. „Lidé také nevědí, že naše maso je 100% hovězí a pochází z kontrolovaných chovů, kde jsme schopni dohledat každý kus masa ke konkrétnímu farmáři, máme striktní požadavky na naše dodavatele,“ zdůrazňuje Šedivá.
„Většina lidí si víc hlídá, co zkonzumuje. Takže já bych řekla, že ty posuny jsou tady velice pozitivní,“ dodává Dostálová z VŠCHT.
Přibližně jednou měsíčně fastfood navštíví 37 procent Čechů starších patnácti let. Jednou týdně pak necelá desetina. S rostoucím věkem zájem o rychlé občerstvení ale klesá. Lidé se také podle průzkumů nebojí v řetězcích utrácet. V průměru při jedné návštěvě vytáhnou z peněženky necelých 190 korun.
„Celý problém je v tom, že se jako západní společnost přestáváme hýbat a hledáme viníky. Vůbec bych ale nehledal problém v tom, jestli tamhle existuje bílá houska, šunka či sýr,“ míní Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu.
Průzkumy ale přitom potvrzují, že mezi lidmi o čerstvé a kvalitní potraviny zájem je. Farmářské trhy, kde lze nakoupit suroviny přímo od místních pěstitelů, byly v Česku obnoveny v roce 2009 a od té doby se jich pravidelně v určitý den v týdnu koná přes sezonu zhruba sto. Vůbec první byl v pražských Klánovicích. A u jejich zrodu stála i odbornice na gastronomii Hana Michopulu.
„Úplně extrémně nadšená z nich nejsem, myslím si, že na spoustě trhů se objevují suroviny a zboží, které tam nepatří a že také stoupá cena zeleniny. Ale myslím si, že ta nabídka je pořád ještě skvělá,“ říká.
Zájem o farmářské trhy potvrzují i různé průzkumy. Například podle agentury IPSOS z loňska některé z lokálních obchodů navštěvují alespoň občas tři čtvrtiny Čechů a farmářské a regionální trhy a maloobchody pak více než jedna třetina.
