Skupina poslanců v čele s Jiřím Zlatuškou (ANO) chce v přesně vymezených případech uzákonit eutanazii neboli právo na důstojnou smrt, jak ji autoři návrhu nazývají. Zástupci jednotlivých stran jsou ale opatrní nebo eutanazii výslovně odmítají. Podmínky ale mají být přísné a měly by vyloučit, že žádá někdo jiný než ten, kdo již v bolestech umírá, popsal spoluautor návrhu Milan Hamerský. Ten byl hostem Hyde Parku ČT24 v pořadu 90' ČT.
Eutanazií se budou zabývat poslanci. Jsou zdrženliví, i když v ČR má podporu
Že by v tomto volebním období začal platit zákon, který popíše a umožní eutanazii, nepředpokládají ani jeho autoři. „Vzhledem k času, vzhledem k tomu, že v roce 2017 jsou volby, je reálné pouze otevřít diskusi: Dostat to do výborů, ať už je to výbor zdravotní, ústavně právní nebo petiční,“ uvedl.
Představu, jak by měl stát, lékaři a především pacienti k eutanazii přistupovat, má však jasnou. Eutanazie by měla být možná pouze po písemné žádosti schválené dvěma lékaři, která by se navíc musela podat dvakrát – podruhé 40 dnů od prvního podání. Až do provedení eutanazie by navíc bylo možné vzít žádost zpět.
Myšlenka na povolení eutanazie ve smyslu asistované sebevraždy má však řadu kritiků. Jak přiznal Milan Hamerský, aktivní předložení zákona vládou vylučuje koaliční smlouva, což si vyžádala KDU-ČSL. Její poslanci mají také nejjednoznačnější stanovisko. „Rozlišuji kulturu života a kulturu smrti. Je jasné, co preferuji, a ve chvíli, kdy preferuji kulturu života, tak se domnívám, že lidský život je nejvyšší hodnotou. Je třeba chránit ho ne od narození, ale od početí až po přirozenou smrt,“ řekl předseda lidoveckého poslaneckého klubu Jiří Mihola.
U veřejnosti má eutanazie podporu
Pokud by ovšem chtěli politici bodovat u voličů, eutanazii by nejspíše prosazovali. V průzkumech veřejného mínění má podporu, a to dlouhodobě. Podle loňského průzkumu CVVM je rozhodně pro povolení eutanazie 23 procent lidí a spíš by ji povolilo 43 procent lidí. Proti je buď jednoznačně, nebo méně vyhraněně pouze 26 procent respondentů.
Situace byla podobná i v minulém desetiletí. V podobném průzkumu se vyjádřilo rozhodně nebo spíš pro eutanazii 58 procent dotázaných.
Obavy ze zneužití na prvním místě
Přesto se podobně odmítavě jako lidovci ve sněmovně staví k myšlence eutanazie například Marek Benda (ODS). Zástupci dalších stran jsou sice méně vyhranění, ale shodně velmi zdrženliví. Jan Chvojka (ČSSD) uvedl, že myšlenku „jako princip“ odmítá vzhledem k riziku zneužití.
Toho se obává i Jiří Mihola. Poukázal, že v zemích, kde je legální aktivní eutanazie, například v Nizozemí nebo Švýcarsku, v poslední době eutanazií rychle přibývá. „Souvisí to i s psychickými onemocněními. U starších lidí se obávám, že když se člověk stane nepotřebný a ještě je nemocný, tak díky vztahu, který bude preferovat jeho majetek, se rád ze života uklidí,“ míní Jiří Mihola.
Podobný názor má i přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Vácha. Upozornil, že v Nizozemsku v posledních letech stoupá meziročně počet případů více než o desetinu. Od roku 2002, kdy v zemi začal platit zákon umožňující eutanazii, stoupl počet případů asi trojnásobně. „V roce 2002 bylo 1882 případů eutanazie, v roce 2015 najednou 5516, což je čtrnáct případů za den,“ upřesnil Marek Vácha.
Nejde přitom podle něj jen o to, že stále více umírajících lidí volí asistovanou sebevraždu, ale především o to, že se rozšiřuje možnost, kdy o ni požádat. „Najednou jsou to pacienti, kteří mají schizofrenii, najednou jsou to pacienti, kteří mají depresi, Aspergerův syndrom, pak jsou to v Holandsku pacienti, kteří jsou unaveni životem. V roce 2012 a 2013 v centru, které bylo zřízeno kvůli eutanazii, bylo jedenáct pacientů, kteří byli ‚tired of living' – unaveni životem,“ poukázal.
Únava životem důvodem být nemůže
Milan Hamerský však odmítl, že by i v Česku mohli dostat souhlas k asistované sebevraždě lidé, kteří jsou zkrátka unaveni životem. „Zákon popisuje podmínky, za kterých je možné žádat,“ zdůraznil. Dodal, že žádost nemůže podat člověk, který k tomu není plně způsobilý, například ten, kdo je pod vlivem psychické choroby. „Bohužel, na něj se zákon nevztahuje,“ podotkl.
Marek Vácha však upozornil, že „hezky se v Hyde Parku debatuje o filozofických disciplínách, ale klinická realita je naneštěstí odlišná“. Podobně jako řada poslanců se i on obává, že by se z eutanazie nakonec stala rutina a docházelo ke zneužitím. „Na pacienta bude vyvíjen tlak, že se to dělá, je to normální, všichni o to žádají,“ nastínil.
Jedna možnost, jak se zbavit utrpení, podle něj navíc již existuje: „Žádný stát na světě se nemusí vymezovat vůči sebevraždě. To je velmi smutná situace, ale dělá to občan jako takový. Ale pokud bychom to uzákonili, tak zákon jako deštník padne na všechny občany.“