Holešov - Je to už pětačtyřicet let, co se výsadkáři z Holešova dne 23. srpna 1968 postavili proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Českoslovenští vojáci byli připraveni k boji. Rozkaz „pálit na ruské jednotky“ ale nepřišel. Už rok po okupaci velení armády 7. výsadkový pluk rozpustilo a zásadoví důstojníci, kteří si stáli za svým, skončili.
Holešovská kasárna – pravděpodobně jediná v Československu, kam se ruští vojáci v srpnu 1968 nedostali. Bránilo je elitní uskupení velitelů 7. výsadkového pluku. Rusové si na ně příliš nedovolovali. Na předvečer okupace vzpomíná Jiří Müller, tehdy řadový voják z Holešova, takto: „Měl jsem vycházku. Pak nás ráno kolem třetí vzbudil bojový poplach a za chvíli už u kasáren stály tanky.“ První střet se prý odehrál u brány kasáren. Ruský velitel se ptal, jak je možné, že mají zbraně. Dostal odpověď, jakou nečekal: „Vy je máte také,“ popisuje Müller serveru iDNES.cz. Kasárna podle něj obklíčili a zůstali asi dva týdny.
Třetí den po začátku okupace vyvezli Müllerovu rotu z kasáren. Výsadkáři ale nejeli na cvičné střelby, ale plně ozbrojení se zakopali na vrcholu Hrádek nad obcí Přílepy. Měli tam fungovat jako záloha, kdyby Rusové napadli kasárna. Podle Müllera si ale příliš nedovolovali a spali venku. „Kasárna obklíčili a zůstali asi dva týdny. Hlavně tanků namířené na nás. Všichni měli nervy na pochodu, kdyby někomu ujely, tak nás rozstřílí. Myslím, že bychom se z těch baráků ani nedostali,“ vzpomíná pamětník Müller.
Zpravodajská služba dokonce zvažovala zapojit holešovské výsadkáře do operace na osvobození Rusy internovaného Alexandra Dubčeka. Místo toho ale generální štáb vydal jiný rozkaz – ostré střelivo vrátit do skladu a Rusy tolerovat.
V roce 1969 nové velení armády Holešovským vyčetlo antisovětské nálady, velitele pluku z armády vyhodilo a elitní oddíl rozprášilo. Dnes je výsadkářům 65 a víc let, z jejich nástupu je ale stále znát, že hrdost je ani po letech neopustila.
Kdo byli výsadkáři z Holešova?
Výsadkáři z Holešova byli hloubkoví průzkumníci, kteří by v době války seskočili do týlu nepřítele a škodili. Ničili by radary a letadla na letištích, vyhazovali by do vzduchu sklady pohonných hmot nebo ničili továrny. Jako vůbec první v armádě tehdy používali plastickou trhavinu. Už po roce výcviku byli schopní přežít prakticky cokoliv: horko, mráz, déšť.
