Londýn - Britský týdeník The Economist se po čase opět kriticky podíval na stav české politiky. Tentokrát ji označil za zahnívající partitokracii, tedy vládu politických stran, které se brzy po listopadu 1989 zmocnily demokratického procesu. Mnoho jejich čelných představitelů systém od té doby zneužívá ve svůj prospěch, stali se z nich arogantní a zkorumpovaní lidé.
Důkazů pro nelichotivé hodnocení je podle týdeníku několik. Vyvyšování osobních zájmů dokazuje například neslavný pád středopravé vlády Mirka Topolánka během předsednictví České republiky v Radě EU v roce 2009, které bylo znamením nevyspělosti české demokracie. Anna Grzymalová-Busseová, uznávaná odbornice na postkomunistický politický systém, tuto skutečnost označila za „uchvácení státu“, což podle ní znamená nadměrné využívání veřejných prostředků vládnoucí elitou.
Je těžké odhadnout, jak hluboko je tento problém zakořeněn, píše dále list. Na pomoc si bere nezávislou studii tří studentů doktorandského programu na Institutu ekonomických studií na Univerzitě Karlově Jany Chvalkovské, Petra Janského a Jiřího Skuhrovce, jejíž závěry jsou podle Economistu alarmující. Takzvaný index zadávání veřejných zakázek ukázal, že 67 procent z 343 miliard korun vydaných v letech 2006 až 2010 není uvedeno v oficiální databázi zakázek. Ve 14 procentech vypsaných nabídkových řízení v této době měla soutěž pouze jednoho zájemce, který ještě navíc neodpovídal kritériím ministerstva pro místní rozvoj a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Čeští politici mají špatné renomé nejen v Česku, ale i v zahraničí, soudí The Economist. Podle statistik Transparency International se Česká republika na žebříčku zkorumpovanosti států pohybuje na stejné úrovni jako Saudská Arábie a Jihoafrická republika. List však připouští, že sousedé ČR na tom nejsou o mnoho lépe.
Nováčci se ve sněmovně rychle „učí“
Čeští občané tradičně z tohoto stavu viní ČSSD a ODS, přezdívané jako političtí dinosauři. Právě proto získaly tyto strany v posledních volbách každá pouhých zhruba 20 procent hlasů, soudí list, a občané dali důvěru nováčkům: TOP 09 a Věcem veřejným.
Jak se ale zdá, nováčci se rychle učí, uvedl The Economist. Příkladem je podle něj kauza okolo neoficiálního šéfa strany Víta Bárty, který se dostal do podezření, že zneužil ministerstvo vnitra pro své zájmy v bezpečnostní firmě ABL. TOP 09 musela řešit kauzu Miroslava Kalouska, který je vyšetřován protikorupční policií kvůli údajnému přijetí úplatku od investičního fondu Penta výměnou za povolení pro herní společnost Fortuna k sázkám online.
Podezřelý Vondra vyšetřuje korupci
The Economist ale připouští, že současná vláda premiéra Petra Nečase se snaží proti korupci bojovat. Kromě změn v kabinetu vytvořila vyšetřovací komisi pro monitorování a boj s korupcí. Za odvážný čin list označil také propuštění Martina Romana, šéfa společnosti ČEZ, a jeho vyšetřování protikorupční policií kvůli jeho roli při privatizaci společnosti Škoda Holding.
Stále však platí, že vláda používá dvojí standardy. Jako příklad list uvádí případ ministra obrany Alexandra Vondry (ODS), podezřelého z uzavření nevýhodných smluv v době českého předsednictví EU, který stále setrvává na svém postu a nyní je členem komise pro vyšetřování korupce.
V době raného Československa vládla v zemi skupina stran nazývaná pětka. Když se ale podíváte na současnou českou politiku, musíte si říkat, že se zde opravdu mnoho nezměnilo, soudí The Economist.
