Nervozitě, která kvůli válkám a migrační krizi panuje ve světě, bychom podle kardinála Dominika Duky měli čelit s chladnou hlavu, ale „s Exupérym se také dívat nejen očima, ale i srdcem“. V Interview ČT24 zároveň zmínil, že při přijímání uprchlíků je potřeba dbát hlavně na bezpečnost. Proto podle něj církev pomáhá především křesťanům. V otázce islámu ale souhlasí s kardinálem Miloslavem Vlkem, že korán zdrojem terorismu není.
Duka: V koránu bychom nikdy nenašli schvalování sebevraždy
„V koránu bychom nikdy nenašli schvalování sebevraždy,“ domnívá se Duka. S Vlkem se shodl na tom, že terorismus ho jen politicky zneužil. Islám jako takový nicméně podle Duky prochází i svou velkou vnitřní krizí.
Krizi zažívá i Evropa kvůli silné migrační vlně. Společnost je podle Duky rozdělená na dvě extrémní pozice: „Jedna říká, ať je přijmeme všechny s otevřenou náručí. V momentě, kdy by nám ekonomové řekli, čeho všeho bychom se museli zříct, tak bychom tak snadno nehovořili. Na druhé straně je postoj, který nechce nikoho. Tady je myslím potřeba to, co řekl i Václav Havel, když byla velká uprchlická krize na Balkáně: 'Přece je jasné, že je nemůžeme všechny přijmout.'“
Církev chce podle Duky pomáhat především křesťanům: „Mezi uprchlíky skutečně jsou příslušníci radikálních hnutí, jsou mezi nimi i lidé dezintegrovaní a je zde i určitý kriminální prvek. Zcela jistě jsou zde také ženy, děti a lidé, kteří pomoc potřebují. Proto náš postoj od počátku zněl – pomoc křesťanům.“
Duka: Společnosti chybí Havlovo slovo (zdroj: ČT24)
Právě křesťané jsou podle kardinála v současné době nejpronásledovanější vrstvou. Církev se nicméně s vládou dohodla, že bude přijímat i nekřesťanské uprchlíky. „Vytvořili jsme web, kde máme kolem pěti set rodin a farností, které jsou ochotné uprchlíky přijmout…. Vše ale musí být děláno i z toho bezpečnostního hlediska,“ dodal.
Duka: Společnosti chybí Havlovo slovo
Lidem, kteří v souvislosti s migrační krizí vykřikují hesla jako „Čechy Čechům“ pak vzkázal, že když tolik milují svoji zem, měli by pro ni také něco udělat. „V historii už bylo mnoho planého vlastenčení, ale v případě skutečného ohrožení mnozí zklamali. Kolik lidí bylo po atentátu na Heydricha na náměstích a odsuzovali parašutisty, vzpomeňme po únoru 1948 nebo na soud s Miladou Horákovou, kolik lidí podepisovalo různé rezoluce,“ poznamenal kardinál.
V Interview ČT vzpomínal i na Václava Havla: „Chybí mi, protože přátelství není zase tak časté a je to takové vzácné koření, které v životě potřebujeme. Společnosti také chybí jeho slovo. Někdy mohlo být káravé, někdy vyčítavé, ale vždy v něm byla obsažena naděje a vize.“