Praha - Zhoubnými nemocemi kostní dřeně a uzlin ročně v Česku onemocní stovky lidí, a to hlavně mladých lidí a dětí. Poslední šancí na záchranu života může být transplantace kostní dřeně. V Českém národním registru dárců je k dnešnímu dni téměř 50 tisíc lidí. Stále to však nestačí. Pro každého čtvrtého nemocného, který by kostní dřeň potřeboval, se ta správná nenajde. Výjimkou proto nejsou dárci ze zahraničí.
Transplantaci kostní dřeně v Česku ročně podstoupí několik set nemocných. Ti, kteří se včas vhodné kostní dřeně dočkají, mají velkou šanci na přežití. Podle lékařů ale bude nemocných přibývat. Nadace proto stále rozjíždí různé kampaně a apeluje na veřejnost, aby se do registru zapsala. Dárci musí být nejméně 18 let, maximálně může mít 35 roků. Musí vážit alespoň 50 kilogramů a nesmí trvale užívat léky kromě antikoncepce.
Díky Českému národnímu registru dárců kostní dřeně mohla před 11 lety zachránit život i Jana Lukešová. Její „pokrevní sestrou“ se tehdy stala Jitka Severová, která měla leukémii. Janu Lukešovou vedlo k dárcovství i onemocnění v rodině, o to více si podle svých slov přála, aby mohla dát někomu šanci na nový život. Ta přišla po čtyřech letech od zapsání na seznam dárců.
Jitka Severová, příjemkyně kostní dřeně: „Chtěla jsem na vlastní oči vidět člověka, který mi zachránil život.“
Jana Lukešová, dárkyně kostní dřeně: „Čekala jsem, že poznám svoji pokrevní sestru a naplnilo se to. Byl to strašně emočně silný zážitek.“
Obě ženy se nakonec osobně setkaly a vzniklo přátelství na celý život. Než ale k první schůzce po transplantaci došlo, psaly si nejprve každý rok jeden delší dopis. Seznámení dárce a příjemce totiž není úplně běžné. Obě ženy se shodují v tom, že by k němu mělo dojít pouze tehdy, pokud si to obě strany výslovně přejí.
„Přála jsem si setkání od začátku, ale respektovala jsme podmínky nadace transplantace kostní dřeně. Už dříve ale proběhlo jedno setkání dárců a příjemců, tak jsem o něj zažádala také. Moc jsme si přály se vidět,“ řekla České televizi Lukešová. Jitka Severová zase chtěla své dárkyni hlavně poděkovat.
Vedoucí koordinačního centra Českého národního registru dárců Jana Navrátilová: „Variabilita kombinací transplantačních znaků je obrovská. Pro většinu pacientů se dárce najde, ale když má někdo raritní kombinaci znaků, je to stále problém. Jen pro srovnání, v sousedním Německu je v poměru na počet obyvatel desetkrát více dárců, takže kapacitně možnost získávat nové dárce v ČR stále existuje.“
Dárkyně kostní dřeně: Bolest při odběru si nepamatuji, emoční zážitek vše vymaže
Ve chvíli, kdy je dárce vybraný jako vhodný, následuje ještě řada dovyšetření na přesnou shodu buněk. Poté přichází nabídka na dvě varianty odběru – v celkové narkóze nebo separací určitých buněk. Ani jedna z variant není podle Lukešové bolestivá: „Pokud bolest je, tak určitě jen chvilková. Ten emoční zážitek, že někomu dáte šanci, vše vymaže. Nepamatuju si, že by to bolelo.“
Jako první transplantoval kostní dřeň v roce 1963 prof. E. Donnall Thomas v Seattlu v USA. Už v první polovině 70. let 20. století provedl více jak 100 transplantací u nemocných s leukémií. Za své dlouholeté úsilí a mimořádné transplantační úspěchy obdržel v roce 1990 Nobelovu cenu za medicínu.
Zpočátku byly prováděny jen transplantace od pokrevně příbuzných dárců. Jenže ti se hodí jen v menšině případů. K vyššímu počtu úspěšně provedených transplantací proto došlo až s rozvojem registrů nepříbuzných, tedy dobrovolných dárců kostní dřeně.
V Česku proběhla první nepříbuzenská transplantace v roce 1986
Na nápad registru dobrovolných dárců přišla v 70. letech minulého století nešťastná matka nemocného syna Anthonyho Nolana ve Velké Británii. V jejich rodině nebyl vhodný příbuzný dárce. Chlapec se bohužel nalezení vhodného dárce nedožil (zemřel jako osmiletý), ale jeho maminka svým nápadem pomohla zachránit desetitisíce životů nemocných po něm.
První nepříbuzenskou transplantaci provedli lékaři pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze v roce 1986. První dětská transplantace následovala v roce 1992 ve Fakultní nemocnici v Motole. Odběry se provádějí výhradně v plzeňské fakultní nemocnici, kde začal na počátku devadesátých let budovat národní registr dárců kostní dřeně tehdejší primář hematologicko-onkologického oddělení Vladimír Koza.
Zdroj: www.kostnidren.cz
