Praha - Zhruba pět desítek lidí, od studentů po seniory, si dnes na Olšanských hřbitovech v Praze připomnělo 43. výročí sebeupálení Jana Palacha v roce 1969. Pietní akt se dnes konal také v Palachových rodných Všetatech na Mělnicku. Palach svým tragickým činem protestoval proti nastupující normalizaci, v níž vyústila okupace země. Sovětská a další vojska zemí Varšavské smlouvy do země vpadla v srpnu 1968. Podle informací dnešních Lidových novin bude někdejšímu studentovi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy věnován také unikátní multimediální projekt.
Dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zapálil 16. ledna 1969 na Václavském náměstí blízko sochy svatého Václava. Obětoval život, aby národ probudil z letargie. Rozsáhlým popáleninám podlehl až o tři dny později. Pohřeb 25. ledna se stal celonárodní manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu ulicemi Prahy a obřadu v Karolinu se zúčastnily desetitisíce lidí.
Palachův hrob na Olšanech se záhy stal poutním místem. Na příkaz Státní bezpečnosti byl hrob 25. října 1973 tajně exhumován, ostatky zpopelněny a 27. března 1974 uloženy do rodinného hrobu ve Všetatech, aby nebyly na očích. I tohle místo ale hlídala STB. „Když bylo výročí, tak co se pamatuju, přijely dva autobusy esenbáků a ze všetatských občanů se nikdo neodvážil jít na urnový háj a uctít památku položením kytičky nebo zapálením svíčky,“ vzpomíná předseda Společnosti Jana Palacha Lumír Horák. Na své původní místo na Olšanských hřbitovech se ostatky směly vrátit až 25. října 1990.
Palach chtěl sebevraždou přitáhnout zájem médií
Pietního aktu se zúčastnil generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. V proslovu uvedl, že Palachova sebevražda byla nepochybně činem politickým, který měl donutit ke změnám. Dodal, že Palach nesl okupaci velmi těžce zejména kvůli tomu, že po ní rezignovala celá společnost. Hrůzný způsob sebevraždy podle něj zvolil proto, aby si toho všimla média. Podotkl také, že se po Palachovi o protestní sebevraždu pokusilo dalších 26 lidí, sedm jich zemřelo.
Na Palacha zavzpomínal také předseda pořádající společnosti Lumír Horák. Jejich rodiče prý bývali nejbližší přátelé, kteří se velmi často navštěvovali. „Byl úžasně sečtělý, zajímala ho historie a zajímavé je, že obdivoval Jana Žižku, Jana Husa a Jana Amose Komenského,“ upozornil Horák.
K Palachově poctě zněla na Olšanech státní hymna
Dnešní pietní akt u Palachova hrobu zahájil smíšený sbor BesHarmonie, který zazpíval moravskou lidovou Okolo Hradišča a spirituál All My Trials. „Věřím tomu, že čestně tenkrát nemohl jinak. Svou pravdu vykřičel za celý národ. Jeho odkaz žije dál, je to velké memento,“ řekla Jaroslava Čajová z obecně prospěšné společnosti Janua, která pietní vzpomínku organizovala.
K přítomným promluvili také druhý místostarosta Junáka - Svazu skautů a skautek a ředitel pražského gymnázia Jana Palacha Michal Musil. K hrobu pak lidé položili kytice a zapálili svíčky. Pěvecké sdružení pražských učitelů zazpívalo píseň Láska opravdivá od Leoše Janáčka a na závěr všichni společně zazpívali hymnu, nejprve slovenskou a pak českou.
16. ledna začne fungovat unikátní web
Na webové adrese www.janpalach.cz nabídne desítky nepříliš známých Palachových fotografií z dětství, audiozáznamy reakcí na jeho hrdinský čin nebo příběhy Palachových následovníků. „Představili jsme jeho příběh tak, že nekončí smrtí, ale že pokračuje v ohromném odkazu dál,“ řekl Lidovým novinám jeden z autorů projektu, historik Petr Blažek. Na internetových stránkách najdou zájemci třeba i záznam projevu Jaroslava Seiferta, který básník pronesl ke studentům čtyři dny po Palachově smrti.
Svým činem chtěl Palach upozornit na ústupky ze strany představitelů tehdejšího Československa. Vadilo mu, že se společnost po původním vzepětí začala propadat do letargie a smířlivosti s nastupujícím nedemokratickým vývojem. V Palachových stopách šel později student Jan Zajíc, upálil se 25. února 1969 v průchodu domu na Václavském náměstí a na místě zemřel. Odkaz obou obětí ocenil nový demokratický stát nejvyšším státním vyznamenáním - Řádem T. G. Masaryka.
