Sedm let od železniční tragédie ve Studénce stále čekají příbuzní obětí, kdo může za pád mostu na železniční trať. Při neštěstí tehdy zemřelo osm lidí, další necelá stovka byla zraněna. Určení viníka je základem pro pozdější nárok na odškodnění. Toho se postižení zatím domáhají jen obtížně. Přitom České dráhy už odškodnila stavební firma Eurovia. Jak zjistili Reportéři ČT, částka dosáhla více než padesáti milionů korun. Natáčela Silvie Kleková.
„Chtěli bychom se konečně dozvědět, kdo je viníkem, protože ve stavebnictví je to buď dobře, nebo špatně. Buď za to může ten, nebo onen,“ konstatuje Kazimierz Litwin, který při železničním neštěstí přišel o dceru Lidii.
K okresnímu soudu v Novém Jičíně se případ dostal už před pěti lety, stále ale není jasné, kdo může za pád mostu. Před soudem stojí deset obžalovaných z obecného ohrožení: pět lidí z firmy Bögl a Krýsl, jeden její spolupracovník, tři z Eurovie (dříve ODS - Dopravní stavby) a mostní technik Správy silnic Moravskoslezského kraje. Vinu nikdo z nich necítí a většina před soudem nevypovídá.
„Znalci mají na to svůj názor, ale vždy takový, podle toho, kým byli přibráni,“ uvedl předseda soudního senátu v Novém Jičíně Jaromír Pšenina. Ke čtyřem posudkům od obžaloby i stavebních firem proto přibude ještě pátý, který si na jaře zadal novojičínský soud. Znalecký ústav bude s pomocí materiálových zkoušek zkoumat, zda stavebníci použili správné podpěrné konstrukce.
Firma Bögl a Krýsl chce navíc další znalecká posudek, tentokrát ze Slovenska – ten by měl být podle zástupců firmy hotový příští rok.
Příbuzní musí čekat, až soud rozhodne
- Zmírnit následky tragédie měly cestujícím i částky od stavebních firem. Eurovia rozdala asi 3,5 milionu, firma Bögl a Krýsl pak zhruba 750 tisíc korun.
Právě určení viníka nehody je přitom klíčové pro další soudní spory ohledně odškodnění příbuzných obětí. České dráhy už jim sice podle občanského zákoníku vyplatily náhradu škody: 240 tisíc pro pozůstalého rodiče a 175 tisíc pro sourozence. Celkem tak dráhy zaplatily skoro šest milionů. Pokud ale příbuzní chtějí vyšší odškodné, jsou odkázáni na soud.
„My jsme chtěli, jestli by šlo vymáhat nějaké odškodné po Českých drahách, a ať oni si to potom vymáhají po viníkovi. Ale byli jsme odkázáni na to, že až bude prostě soudem určen viník,“ kritizuje Pavlína Bulušková – matka Jana, který kvůli osudné jízdě vlakem přišel o nohy.
„Lze konstatovat, že České dráhy odškodní na základě soudního rozhodnutí, které musí být nezpochybnitelné, protože České dráhy nejsou viník této události a budeme veškeré škody uplatňovat vůči viníkům této události,“ konstatoval už v roce 2011 mluvčí ČD Petr Šťáhlavský. Podle senátorky a bývalé ústavní soudkyně Elišky Wagnerové je ale tento postup naprosto vadný: „České dráhy pro mě jsou velmi ve hře.“
Dráhy už jedno odškodné vyplatily
Pražský městský soud přitom už v roce 2011 projednával žalobu pozůstalých rodičů dívky, která zemřela ve Studénce. Rodina od počátku stála o mimosoudní dohodu, kterou ale dráhy odmítaly. „Nakonec došlo k uzavření mimosoudní dohody s Českými drahami. Bohužel k obsahu té dohody nejsem oprávněna se vyjadřovat,“ uvedla advokátka pozůstalých Klára Slámová.
České dráhy to potvrdily až na opakovaný dotaz a upřesnily stav dalších čtyř žalob: ČD už vyplatily jedno odškodné za ztížení společenského uplatnění, další žaloba je nepravomocně zamítnuta kvůli promlčení. Ve dvou případech se v Novém Jičíně čeká právě na pravomocné skončení trestního soudu.
ČD dostaly od Eurovie 51,5 milionu
České dráhy se přitom nedávno dohodly se společností Eurovia na úhradě vzniklých škod i nákladů na odškodnění cestujících. „Existuje mimosoudní dohoda mezi Českými drahami a naší pojišťovnou o způsobu úhrady majetkových i nemajetkových záležitostí, a to jak budoucích, tak minulých,“ potvrzuje mluvčí Eurovie Iveta Štočková.
Dráhy původně odmítly prozradit výši částky s tím, že ještě běží další spory. Reportéři ČT se tak částky domohli až na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. České dráhy, které vyčíslují škodu na 77 milionů korun, dostaly od zhotovitele stavby 51,5 milionu.
„Je otázkou, zda by v těchto výjimečných případech nemělo dojít ke změně zákona. Zda by stát neměl převzít po nějaké době řízení celou náhradu škody, kterou poškození účtují, a poté ji vymáhat,“ uzavírá místopředseda ostravského krajského soudu Igor Krajdl.
