V Česku je aktivních téměř pět milionů exekucí. A problém je v nastavení systému, nikoliv ve finanční gramotnosti Čechů, míní Daniel Hůle, vedoucí programu pracovního a dluhového poradenství organizace Člověk v tísni. Uvedl to v pořadu Události, komentáře.
Byznys vymahačské lobby. Exekuce jsou chybou nemravného systému, ne lidí, míní Hůle z Člověka v tísni
Nejvíce exekucí na počet obyvatel – to je prvenství, kterým se Česká republika příliš chlubit nemůže. Nově zahájených exekucí ale v Česku ubývá. Loni jich začalo 612 tisíc. Před sedmi lety bylo číslo vyšší – skoro milion případů – konkrétně 936 tisíc.
Lidí ve finanční krizi, kteří už své závazky nedokážou zvládnout, přibylo. V červnu bylo vyhlášeno téměř 1300 osobních bankrotů, to je nejvíc od loňského září.
Podle Daniela Hůleho z organizace Člověk v tísni je to důsledek systémové chyby. „Je nesmysl, že za celým problémem stojí nedostatečná finanční gramotnost lidí. Když si vezmeme a srovnáme gramotnost s jinými evropskými státy, zjistíme, že Češi vůbec nejsou podprůměrně vzdělaní nebo gramotní, “řekl v Událostech, komentářích České televize Hůle.
Podle něj čeští zájemci o půjčku byli vystaveni „extrémně nemravnému systému“. „Ten se tady nastavil na počátku milénia, kdy si vymahačská lobby vytvořila ohromný byznys, kde se točily řádově desítky miliard korun. Kdybychom stejnému systému vystavili Holanďany, Němce nebo Angličany, tak také budou mít stejné problémy. Češi prostě nejsou největší hlupáci v Evropě,“ je názoru Hůle.
„To, že je vše potřeba řešit zvyšováním finanční gramotnosti, do jisté míry šíří věřitelé. I velcí, féroví věřitelé jako banky, které neustále mají pocit, že problém vzniká tím, že si někdo ty jejich produkty bere, že si někdo vezme jejich kreditní kartu, kdo na to nemá, nebo půjčí na dovolenou a podobně,“ dodal Hůle.
Podle exministra spravedlnosti Roberta Pelikána ze statistik vyplývá, že většina nově zahajovaných exekucí se týká lidí, kteří již nějaké exekuce mají. „Řešení je nasnadě, a to zpřístupnění nějaké formy úpadkového řízení, tedy oddlužení, které nyní projednává Poslanecká sněmovna, a věřím, že to brzy dopadne, to by mohlo hodně pomoci,“ uvedl Pelikán.
Pokud jde o nově zahajované exekuce, tam je podle něj důležité „umravnit“ poskytovatele půjček, aby nemohli zatěžovat zájemce o půjčku lichvářskými úroky a poplatky. „Když se podíváme na strukturu dluhů lidí v dluhové pasti, deset procent dluhu jsou peníze, které si opravdu půjčili, a devadesát procent jsou čísla, která tam naběhla na základě nějakých smluvních podmínek. Na to je potřeba dále dávat bedlivý pozor a zvažovat i nějakou formu regulace,“ dodal Pelikán.
Budou poplatky za vymáhání platit i věřitelé?
„Exekuční řízení má být určeno k tomu, že má být postižen majetek nebo příjem dlužníka, a ne že se vytváří nadhodnota tím, že se člověk dál zadlužuje u nějakých lichvářských půjček,“ dodal Hůle. A podle něj by také pomohlo, kdyby poplatky za vymáhání byli povinni platit i věřitelé.
„Při zahájení exekučního řízení věřitel neplatí vůbec nic, díky tomu, že exekutoři jsou si navzájem velmi konkurenční a nedovolí si tedy ani říct o zálohy na náklady exekučního řízení. Jsme v situaci, kdy dvacet procent úspěšných exekucí financuje chod všech exekutorských úřadů a doplácí na 80 procent neúspěšných exekucí,“ uvedl Hůle.
„Důsledek toho je, že máme nepřeberné množství – téměř pět milionů běžících exekučních řízení,“ dodal Hůle.
Podle něj by proto nebylo od věci zavést soudní poplatek za běžící exekuční řízení. „Aby věřitel neustále zvažoval, jestli se mu vyplatí vést exekuční řízení, a zároveň aby to nebylo likvidační pro někoho, kdo vymáhá dlužné nájemné a podobně. Zaplatit tři sta korun za to, že mi stát prostřednictvím soudních exekutorů bude vymáhat moji pohledávku, na které jsem se také podílel – do značné míry, bylo by to spravedlivé a vedlo by to k racionálnějšímu fungování celého trhu exekucí,“ je názoru Hůle.