Praha - Podle bývalého rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma jsou dnes povinnosti profesorů blíže veřejnosti a i vědecké rady při udělování profesur zohledňují společenský vliv a celkové působení kandidátů. „Může se stát, že adept na profesuru musí prokazovat svou komplexní způsobilost. Nejen, že napsal řadu publikací, ale že je to integrální osobnost, která je morálně způsobilou autoritou,“ uvedl Wilhelm. Tyto předpoklady ale podle Wilhelma probírá na svých zasedáních vědecký rada a pokud jde o Martina C. Putnu, proběhla podle Wilhelma diskuze „velmi otevřeně a velmi transparentně.“
Komentátoři: Zemanovi se provokacemi daří odvádět pozornost
Zeman svým rozhodnutím jmenovat Martina C. Putnu profesorem ustoupil, ale neprohrál, míní autoři některých komentářů v dnešním tisku. Podle Hospodářských novin politikům daroval „vítězství“ v bezvýznamné kauze, aby mohl žádat ústupky, až skutečně o něco půjde, a vytvořil dojem své velkorysosti. Svými provokacemi podle komentáře v Lidových novinách odvádí pozornost od svých činů.
Wilhelm: Může se stát, že vědecké radě něco unikne
„Přesto se může stát, že prezidentská kancelář přijde na něco, co vědecké radě uniklo,“ uvedl Wilhelm. V takovém případě ale může prezidentská kancelář informovat univerzitu a zjistit, jestli se touto problematikou vědecká rada zabývala. „To není důvod pro to, aby prezident řekl: 'Mně se to nelíbí, nebudu to podepisovat',“ dodal.
„Je hodně pravdy na tom, že jmenování prezidentem je tradice, která dává jakýsi lesk a zvýšení prestiže profesorskému stavu,“ uvedl Wilhelm. Otázkou ale podle něj je, jestli je správně a jestli by si profesoři měli chodit pro tuto autoritu k prezidentovi. Bývalý rektor Univerzity Karlovy si zároveň ale nemyslí, že pravidla pro udělování profesorských titulů by se měla měnit na základě jediného případu a případné změně by měla předcházet diskuze o principu profesur i míře autonomie vysokých škol.
„Jestliže se budeme přimlouvat za to, aby vysoké školy byly co nejhlouběji autonomní, tak se domnívám, že prezident ani nemusí do té záležitosti zasahovat,“ uvedl Wilhelm. Nápad, aby pravomoc jmenování profesorů přešla na ministra školství, podle něj není příliš šťastný, navíc by šlo do jisté míry o krok zpět, protože to byl právě ministr školství, kdo jmenoval do roku 1990 docenty a jehož pravomoc později přešla na samotné vysoké školy.
Jmenování profesorů prezidentem označil Miloš Zeman za monarchistický přežitek, a nechce proto profesory dále jmenovat. Sministrem školství Petrem Fialou se dohodli na změně vysokoškolského zákona. „Proces ustanovování profesorů má být věcí vysokých škol, protože svoboda vybírat vysokoškolské učitele patří mezi základní pilíře autonomie vysokých škol,“ soudí ministr školství. Role ministra v procesu jmenování bude podle jeho slov pouze symbolická.
Wilhelm také připomněl, že zasedání vědeckých rad vysokých škol je veřejné a například studenti, kteří mají o tuto problematiku zájem, se ho tedy mohou zúčastnit. „Veřejnost může na zasedání rady přijít, pak může pranýřovat,“ poukázal Wilhelm na to, že mnozí se ke jmenování profesorů vyjadřují bez toho, aby do problematiky měli hlubší vhled.
Protesty studentů pokračují
U Pražského hradu se dnes uskuteční protest proti způsobu jmenování akademika Martina C. Putny profesorem. Akce byla původně svolaná na podporu Putny, když jej prezident Miloš Zeman nechtěl profesorem jmenovat. Ve středu ale Zeman oznámil, že Putnovu profesuru schválí s podmínkou, že mu diplom předá ministr školství.
Profesor Martin C. Putna: „Tím, že jeden jakýsi Putna převezme dekret, samozřejmě v této zemi nekončí boj o svobodu.“
Podle organizátora protestu a předsedy Strany zelených Ondřeje Lišky Zeman zpochybnil autonomii vysokých škol. Na Facebooku se Liška pozastavil nad tím, že ostatní kandidáti na profesuru mají dostat diplom od prezidenta a Putna od ministra „na hanbě“. Karolína Chloubová z Iniciativy Za svobodné vysoké školy také uvedla, že protest připomene chystanou novelu vysokoškolského zákona, která se akademických svobod také dotýká.
LN: Kamufláž jako při výběru kandidátů do Ústavního soudu
Podle autora komentáře v Lidových novinách je zřejmé, že Zeman se „rád vymezuje proti 'intelektuálům' a že ho asi těší, jak spolehlivě, a přitom bezzubě oni na každou jeho provokaci zareagují“. „Netuším, jestli je v tom záměr, ale prezidentovi se těmito gesty skutečně daří odvádět naši mysl od některých jeho činů, které mají potenciálně široký dopad,“ uvádí komentátor LN.
Když Zeman ještě v prezidentské kampani veřejně oznamoval, že o výběru kandidátů do Ústavního soudu se bude radit s jeho dosavadním předsedou Pavlem Rychetským, a pak se s ním o tom skutečně radil, nevyvolalo to podle autora textu téměř pozornost. „Přitom praxe, kdy si šéf voleného orgánu vybírá, koho mu má parlament dovolit, je skandální z principu a skladba Ústavního soudu může mít zásadní význam pro vývoj společnosti,“ dodává.
HN: Prezident si ověřil, že jeho politický styl funguje
Autor sloupku v Hospodářských novinách míní, že Zeman ve skutečnosti ve sporu kolem Putny neprohrál, potvrdil si prý naopak, že jeho politický styl funguje. „Značná část společnosti zatleskala jeho primitivní homofobii. Zapracoval na gloriole vlastní velkorysosti - lidé ocenili, že se chce vzdát pravomoci jmenovat profesory,“ soudí. Od prezidenta šlo podle něj o průzkum bojem. „A Miloš Zeman bojiště opouští beze ztrát, silnější, než když šarvátku začal. Pětiletá válka teprve začíná,“ uzavírá.
MfD: Zeman prekérní situaci, kterou vytvořil, obrátil ve svůj prospěch
Komentátor MfD se domnívá, že prezident zvolil správné východisko z prekérní situace, do níž se sám zamotal, a ještě to východisko jako zručný politik obrátil ve svůj prospěch. „Nebyl by to však on, aby si to sám nezkazil. Zdůraznil, že podpis přímo voleného prezidenta má větší váhu než podpis obyčejných prezidentů. Není to pravda, váhu dává podpisu ústava a zákony, nikoli počet hlasů či způsob volby,“ píše autor.
