Praha - Bílá sobota symbolizuje den, kdy Ježíšovo mrtvé tělo leželo v hrobě. Přes den se žádné bohoslužby nekonají. Noc ze soboty na neděli je nazývána velká noc či velikonoční vigilie a je vyvrcholením svátečního týdne. Začíná obvykle po sobotním soumraku svěcením ohně před chrámem. Od něho si věřící zapalují svíce, které jsou symbolem světla, to Kristus přinesl světu. Během vigilie věřící čekají, až zvony (které se od Zeleného čtvrtka nepoužívaly) oznámí Kristovo zmrtvýchvstání. Tímto okamžikem končí také čtyřicetidenní půst a začínají skutečné oslavy.
Bílá sobota zároveň nese svůj název od toho, že byla dnem bílení a velkého úklidu. Ráno se před kostelem světilo dřevo a oheň, jímž se pak zapálila velikonoční svíce - paškál. Z posvěceného dřeva se pak doma zhotovily křížky, které v neděli odpoledne zapichovali hospodáři do polí jako ochranu proti blesku a krupobití.
S Bílou sobotou souvisí i různé tradice
Před východem slunce bylo třeba vymést stavení, aby se v něm nedržel hmyz. Metlo se novým koštětem, aby bylo stavení celý rok čisté. Na Bydžovsku se časně ráno před východem slunce umývala děvčata rosou, aby byla pěkně bílá a bez pih. Hospodyně pekly mazanec a velikonočního beránka, muži a chlapci pletli pomlázky z vrbového proutí a děvčata zdobila vajíčka.
Dopoledne se před kostelem světil oheň, vykřesávaný z křemene. V mnoha domácnostech se uhasínalo ohniště, ze kterého vzala hospodyně polínko, to položila před kostelem na hraničku. Když kněz oheň posvětil, vzala si žhavé polínko a znova jím zažehla oheň ve stavení. Na mnoha místech bývalo zvykem vyjít na zahradu nebo do sadu, třást stromy a probudit je tím k životu.
