Ministerstvo dopravy nakoupí mobilní zařízení, která dokážou u naftových motorů odhalit problémy s filtry pevných částic. Škodlivé emise tak chce měřit přímo na silnicích. Praxe totiž ukazuje, že z celkového počtu asi milionu dieslových aut nefungují filtry správně až u 150 tisíc vozů.
Bič na diesely s odstraněnými filtry: Ministerstvo chce měřit emise přímo na silnicích
Filtry pevných částic mají auta se vznětovým motorem povinně od roku 2010. Zařízení může být problematické hlavně pro ty, kdo jezdí jen na krátké vzdálenosti. V tom případě se filtr může zanášet. Navíc je to další část auta, která se může porouchat. Někteří řidiči si proto keramickou vložku nechávají odstranit nebo provrtat. Jenomže pak jejich vozy vypouštějí daleko víc emisí.
Ministerstvo dopravy chce proto tuto praxi zastavit. Kvůli problémům kolem filtrů pevných částic se již zpřísnily zákony a kontroly na emisních stanicích, nyní také chce, aby policie začala emise kontrolovat přímo v terénu. „Vybavíme se na měření právě toho, aby se dalo zjistit, jestli tam je filtr pevných částic,“ avizoval ministr dopravy Dan Ťok (za ANO).
Že to bude fungovat, potvrdila loňská kontrolní akce, při které již policie mobilní měřiče využila. „Měření ukázala, že při indikaci na silnici, že vozidlo kouří, se to potvrdilo i ve stanicích měření emisí. Pak se zkracuje technická způsobilost na 30 dní,“ podotkl Josef Pokorný ze Sdružení dovozců automobilů. Problémy odhalilo zkušební měření u 50 vozidel.
Když je filtr zanesený, stačí jezdit ve vyšších otáčkách
Experti přitom motoristickou veřejnost přesvědčují, že problémy s filtry pevných částic lze leckdy napravit poměrně snadno a levně. Když se zanese, stačí jezdit nějakou dobu ve vyšších otáčkách, a když se porouchá, většinou se nakonec zjistí, že není nutné hned pořizovat nový filtr. Podle technika ze školicího střediska Fordu Jana Karnolta jde vesměs o poruchy jiných částí motoru – řídicí jednotky, lambda sondy nebo třeba turbodmychadla.
Závady samotného filtru jsou častější tehdy, když je ve voze filtr z druhovýroby. Takové bývají výrazně levnější než značkové, ale také nekvalitní. „Jedno provedení má v sobě drahé kovy, které podporují hoření, druhé je v sobě nemá,“ srovnal Karnolt. Zatímco v originálním filtru pevných částic se mění saze na plyn, v levnějším taková reakce neprobíhá. „Saze nehoří, filtr se ucpává,“ varoval technik.