Praha - Zmírňovat lidské utrpení v dobách válek bylo hlavním cílem organizací Červeného kříže, jež začaly vznikat ve druhé polovině 19. století. Dnes se členové těchto organizací věnují i celé řadě dalších humanitárních činností, jejichž adresáty jsou nejen lidé stižení ozbrojeným konfliktem či přírodní katastrofou, ale i senioři, bezdomovci, osamělé matky, zdravotně oslabené děti či invalidé. Součástí jejich aktivit je také organizace dárcovství krve a výuka poskytování první pomoci. Český (do roku 1993 Československý) červený kříž pomáhá v těchto sociálních oblastech od 6. února 1919.
Organizace, která nyní čítá na 65 tisíc členů a dobrovolníků v asi 1500 místních skupinách, také zřizuje geriatrická centra, ubytovny či stravovny pro bezdomovce a důchodce, poradenská střediska pro drogově závislé či krizová centra pro lidi sociálně nepřizpůsobivé. Organizuje též domácí ošetřovatelskou péči, rekondiční pobyty pro zdravotně postižené děti a v některých regionech poskytuje sociální přepravu pro seniory, osoby zdravotně postižené a matky s dětmi.
U zrodu organizace stál T.G. Masaryk
Český červený kříž se významně podílí i na organizaci bezpříspěvkového dárcovství krve. Organizuje též kurzy první pomoci, zejména na školách. Na ČČK se lze obrátit také při pátrání po osobách, s nimiž bylo v zahraničí přerušeno spojení v důsledku válek, přírodní katastrofy či ze zdravotních důvodů. Pátrací služba organizace zahrnuje například i pátrání po hrobech padlých vojáků.
Československý červený kříž byl založen 6. února 1919, kdy prezident Tomáš Garrigue Masaryk vyhověl žádosti skupiny sociálních pracovníků o vznik nové organizace, jejíž první předsedkyní pak byla až do roku 1938 prezidentova dcera Alice Masaryková. V prosinci 1919 byl ČSČK uznán Mezinárodním výborem Červeného kříže v Ženevě a v lednu 1920 byl přijat do Ligy společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC). V lednu 1993 se ČSČK spolu s republikou rozdělil a k 5. červnu 1993 vznikl Český červený kříž.
Červený kříž vznikl ve Švýcarsku
K zakládání národních organizací Červeného kříže vyzval v říjnu 1863 Mezinárodní výbor pro pomoc raněným vojákům, který vznikl týž rok z iniciativy Švýcara Jeana-Henriho Dunanta. Za války v Orientě v roce 1876 dala turecká strana najevo, že ambulance označené červeným křížem hodlá respektovat a sama své ambulance označila červeným půlměsícem na modrém pozadí. V květnu 1919 se národní společnosti Červeného kříže sdružily v Lize (dnes Mezinárodní federace) společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce.
Vatikán v roce 1907 vydal prohlášení, v němž zdůraznil, že Červený kříž jako symbol není náboženským symbolem. Vznikl jako pocta švýcarské vlajce, vzhledem k tomu, že zakladatel organizace byl Švýcar.
