Buenos Aires - V souvislosti s tím, že argentinský soud odsoudil manželský pár a bývalého důstojníka za ilegální adopci dcery politických vězňů během vojenské diktatury v zemi 1976 až 1983, se začínají opět připomínat hrůzy diktatury generála Jorgeho Rafaela Videly. V prvním rozsudku svého druhu soud v Buenos Aires odsoudil obviněné k sedmi až deseti letům vězení. První procesy se uskutečnily v zahraničí, zejména ve Španělsku. Až poté se trestné činy z doby diktatury otevírají v samotné Argentině.
Tehdejší režim odebíral vězeňkyním novorozence, falšoval jejich rodné listy a dával je k adopci do rodin spřízněných s vládní juntou. Sdružení, která se zabývají osudy perzekuovaných a zmizelých osob, hovoří asi o 500 případech nelegálních adopcí. Do dnešní chvíle sdružení vypátrala 88 dětí, které byly uneseny a poté dány k adopci.
Argentina, podobně jako ostatní jihoamerické země, zažila mnoho vojenských režimů. Nejdelší a nejhrůznější z nich začal 24. března 1976 převratem generála Jorgeho Rafaela Videly. Ten tehdy svrhl vládu Isabely Perónové, která v roce 1974 převzala vedení země po smrti svého slavného manžela. V té době Argentinou zmítaly střety mezi extrémní pravicí a levicí, obyvatele zneklidňovalo násilí, ekonomika zažívala hlubokou krizi.
Následovalo sedm let železné vlády vojenských junt, které za spolupráce s diktaturami některých dalších zemí kontinentu pronásledovaly své odpůrce. Jen v Argentině „zmizelo“ za toto období až 30 000 osob. Tehdejší vrchní velitel pozemních sil Videla, který se po převratu stal prezidentem, rozpustil parlament, zakázal činnost politických stran i odborů a zbavil funkcí všechny guvernéry. Svržená prezidentka Perónová a členové její vlády byli zatčeni a odsouzeni. Perónová vyšla z vězení až v roce 1981.
Pronásledování politických odpůrců koordinovala argentinská junta s dalšími vojenskými režimy Jižní Ameriky (Chile, Brazílie, Paraguay, Uruguay a Bolívie) v rámci takzvaného plánu Kondor. Podle dokumentů policie objevených v Paraguayi v roce 1992 si tyto operace vyžádaly na 50 000 mrtvých, 30 000 „zmizelých“ a asi 400 000 uvězněných osob.
Počátkem konce vojenského režimu v Argentině se stala válka s Británií o souostroví Falklandy na jaře roku 1982, z níž vyšel poražen její iniciátor, argentinský generál a prezident Leopoldo Galtieri. Během vlády jeho nástupce Reynalda Bignoneho vycházelo najevo stále více informací o teroru předchozích režimů. Následoval rok plný demonstrací, které v říjnu 1983 vedly k prezidentským volbám a nástupu civilního prezidenta Raúla Alfonsína.
Za jeho vlády (1983-1989) byla zřízena Národní komise pro vyšetřování mizení osob (CONADEP) a někteří představitelé předchozích vojenských režimů byli odsouzeni. K doživotnímu vězení byl v prosinci 1985 odsouzen i generál Videla, který byl však propuštěn na základě amnestie prezidenta Carlose Menema z října 1989. Ještě předtím, v letech 1987 a 1988, přijal parlament kvůli nepokojům v armádě zákony o amnestii pro vojáky, kteří porušovali lidská práva během předchozích diktatur. Až v roce 1998 parlament tyto zákony o amnestii zrušil, a otevřel tak cestu soudním procesům. Zatčen byl například exprezident Bignone, jenž byl obviněn z účasti na únosech dětí zmizelých osob. Za podíl na asi 500 „krádežích dětí“, jež pak adoptovali představitelé vojenského režimu, se do domácího vězení dostal i Videla.
