Praha/Ostrava - V závěru minulého roku zemřel v 96 letech Alois Denemarek, soused a kamarád Jana Kubiše. Byl aktivním členem domácího odboje a jeho rodina schovávala parašutistu Františka Pospíšila. „Odešel poslední žijící aktér období, které označujeme jako heydrichiáda,“ uvedl historik Jaroslav Čvančara. Denemarkovy poválečné osudy byly neméně dramatické, komunistický režim ho pronásledoval a odseděl si dva roky ve vězení. Život se nemazlil ani s jeho nejbližšími - jeho rodiče zahynuli v koncentračních táborech a jeho bratra popravili. Portrét Aloise Denemarka s názvem Šil jsem u Kubiše, který vznikl v Televizním studiu Ostrava, mohou diváci vidět v sobotu 4.1.2014 ve 14:45 na ČT2.
Denemarek pocházel z Dolních Vilémovic, kde se narodil i jeden z atentátníků na Heydricha, Jan Kubiš. Chodili spolu do školy a jejich rodiny se spolu přátelily. Denemarek se viděl s Janem Kubišem naposledy 16. června 1942. To už Kubišovi zbývaly jen dva dny života. Byl tak jedním z posledních, kteří s Kubišem mluvili před jeho smrtí. Vydal se totiž za ním do Prahy a tajně se s ním sešel u Národního muzea.
Denemarek ukrýval ve Vilémovicích jiného parašutistu z Británie a chtěl, aby mu Jan Kubiš poradil. To ještě netušil, že Kubiš je právě jedním z atentátníků. „Bylo stanné právo, všechno bylo nebezpečné. Šli jsme za sebou u toho muzea a mluvili. On řekl něco v tom smyslu, že udělal velký čin, že i kdyby dostal smrt, že toho nelituje,“ vzpomínal Denemarek pro server iDNES.
Dostal strach a ihned jel zpátky domů, do Vilémovic. Když pak gestapo přišlo ke Kubišovým, obával se, že se dostaví i k nim, oni ale tehdy ještě o nikom dalším nevěděli. Na Denemarkovu rodinu došlo až o rok později, gestapo odvedlo jeho rodiče i bratra – nikdo z nich se po válce domů nevrátil. Alois Denemarek jim unikl vlastně omylem – oženil se do jiné vesnice a ještě tam nebyl přihlášen, a tak na něj zapomněli. Komunistům ale po roce 1948 už neutekl: skončil za smyšlené obvinění ve vězení a potom na vojenské službě u PTP.
Na svého přítele Denemarek nezapomněl – své životní úspory věnoval na opravu Kubišova rodného domu.
V roce 2011 ocenil Denemarka i tehdejší ministr obrany Alexander Vondra, když mu udělil nejvyšší resortní vyznamenání Zlatá lípa.
Šil jsem u Kubiše
Dokument Pavla Štingla z roku 2010 ukazuje silný příběh dvaadevadesátiletého sedláka a ve všech dobách soukromého hospodáře Aloise Denemarka ze Znojma, který byl posledním blízkým, kdo se setkal s atentátníkem Janem Kubišem před jeho smrtí; nacisti mu vyvraždili rodinu, sám prošel komunistickým vězením, přišel o dceru, a přesto se nevzdal.
Autoři dokumentu jej zaznamenali v maximálním souznění s osobním rytmem vyprávění starého pána, bez jakéhokoliv hudebního doprovodu a v rytmu, který diváka vede k pokornému prožitku a k bezprostřední úvaze nad zmiňovanými fakty. Poutavé vyprávění zkušeného hospodáře, který i v úctyhodném věku stále obdělává své políčko, kouří, hraje na harmoniku a rád posedí s přáteli nad sklenkou dobrého vína, dokreslují ve filmu archivní snímky z osobních rodinných alb. V intimní kameře Míry Janka tak může nerušeně zaznít hluboké porozumění životu, okolní přírodě i lidské povaze.
