Praha – Československo si v 80. letech vysloužilo kritiku ze strany Rusů. Nazývali ho dokonce poslední baštou komunismu. Zatímco Sovětský svaz i východní Evropa procházely radikálními změnami, Praha zůstávala v klidu. Sovětští vojáci měli z Československa zvláštní pocity. Na Východě nabírala na síle perestrojka, u nás se nic nedělo. Jednoduše řečeno „smrádek, ale teplíčko“. Tak popisuje pocity z Československa konce 80. let Igor Petrušin, který v té době pobýval v sovětských kasárnách v Olomouci, kde pracoval ve vojenské bance.
„Myslím, že za to mohla hlavně československá ekonomika. Problémy byly všude, ale Češi a Slováci si žili relativně dobře. V Sovětském svazu byly problémy daleko horší, a proto se také změny dávaly do pohybu rychleji. Lidé v Československu seděli v hospodách a moc jim vlastně nechybělo,“ zavzpomínal sovětský voják Igor Petrušin.
Ruský bohemista Sergej Skorwid má podobné vzpomínky. Když dorazil v létě 1989 z perestrojkou z Moskvy do Prahy, cítil silný konzervativní mráz. Tehdy začal v Československu tajně shánět zakázané texty, aby je vydal alespoň v Moskvě. Jeho samizdatové dílo „Mráz přichází z Kremlu“ vyšlo později na pokračování v sovětských novinách. U nás mohlo vyjít až po sametové revoluci.
V exkluzivním rozhovoru pro ČT Gorbačov vzpomíná, jak ho Husák koncem 80. let opakovaně prosil o pomoc
„Řekl jsem mu: 'Gustáve Nikodimoviči, velmi si vás vážím, ale chci zopakovat: To je vaše věc.' Chtěl nás zatáhnout do těch událostí. Já mu říkám: 'Rozhodovat se musíte sami, my do vašich věcí zasahovat nebudeme.'“
Na změnách v Sovětském svazu měl hlavní podíl Michail Gorbačov. Chtěl sice zachovat komunistické impérium, ale od roku 1985 dával čím dál větší prostor svobodě slova. Tu skalní českoslovenští komunisté nenáviděli, Gorbačov ale trval na svém.
Českoslovenští komunisté se nakonec uzavřeli do sebe a zkoušeli, jak dlouho jim to projde. Cítit to bylo ještě během sametové revoluce. Nikita Ševcov pracoval v Československu jako zpravodaj sovětských novin Trud. Zatímco Moskva chtěla jakékoli zprávy, čs. novináři prý nevěděli, co dělat. „Neměli jsme už z Moskvy žádné příkazy – o tomhle pište, o tomhle ne. Doma byla perestrojka a zájem byl o úplně všechno. Volali nám pořád: Pište, pište co nejvíc. Čeští kolegové seděli a pořád nemohli pochopit, co se vlastně děje.“
Sametová revoluce si nakonec vytvořila svoje sebevědomí sama. Sice navzdory husákovskému vedení, ale s tichým požehnáním Moskvy. Zatímco na Západě je tak Gorbačov pořád perestrojkovou ikonou, doma v Rusku už je z něj jen nepopulární politik. Rusové s ním totiž spojují hlavně pusté regály, bídu 90. let a ústup Ruska ze slávy. Přípitků na svoji počest si tak dnes Gorbačov moc nevyslechne. Češi a Slováci by mu ale 17. listopadu jeden mohli věnovat. Nechybělo moc a mohli jsme si nehybný socialistický smrádek užít trochu déle.
- Sovětský voják Igor Petrušin, který v 80. letech pobýval v Olomouci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1241/124064.jpg
- Výtisky knihy Mráz přichází z Kremlu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1241/124066.jpg
- Michail Gorbačov autor: ČT24, zdroj: biographyonline.net http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1241/124067.jpg
