Praha - Cenu Nadace Vize 97 v Praze převzala francouzská lingvistka, spisovatelka a psychoanalytička Julia Kristevová. Jak sdělila novinářům, je pro ni cena i způsobem, jak vzdát čest bývalému českému prezidentovi a spoluzakladateli nadace Václavu Havlovi. Dramatik a někdejší politik je pro ni "výjimečným setkáním zkušenosti jazyka a zkušenosti politika v jedné osobě". Ceremoniál se tradičně uskutečnil 5. října 2008 v duchovním a multikulturním centru Pražská křižovatka.
Těm, kdo se zabývají politikou, podle Kristevové totiž chybí jazyk, těm, kdo pracují s jazykem, zase chybí politika a oběma dnes často chybí duše. V osobě Václava Havla jako politika se to kdysi až utopicky spojilo, ale dnes to nemá obdoby, uvedla.
Nadace Vize 97 svou cenu udílí každoročně člověku, který svým dílem významně rozšířil lidský obzor. Přestože vyšel z jednoho vědního oboru, poukázal na jeho méně známé jevy a souvislosti, napomohl včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubil alternativy lidského pohledu na svět, vesmír a základní otázky bytí. Letošní cenu převezala její první ženská laureátka v neděli.
Autorka více než třiceti knih, románů, esejů…
Kristevová se narodila v Bulharsku, od 60. let žije ve Francii, je profesorkou lingvistiky na pařížské univerzitě a přednáší také na univerzitách v New Yorku a Torontu. Roku 2004 získala v Norsku Holbergovu cenu a roku 2006 v Brémách cenu Hannah Arendtové za politické myšlení.
Je autorkou více než třiceti knih, románů a esejů. Česky již dříve vyšly dvě knihy jejích textů, u příležitosti udělení ceny Nadace Vize 97 vychází titul Polyfonie, jež je průřezem jejího díla.
„Teorii románu, literární vědu, psychoanalýzu i filozofii bere Julia Kristevova jako opěrný bod, od kterého se teprve odvíjí její vlastní myšlení,“ uvedl profesor Miroslav Petříček a připomněl, že od Kristevové a z její práce pocházejí mnohé termíny, jež jsou poslední desetiletí pilíři literárněvědného a filozofického přemítání. Jedním z nich je třeba „intertextualita“.
Schopnost oživovat svět pojmenováváním
Lingvistika není v díle Kristevové něčím zastaralým, zabývá se naopak tím, co svět dnes možná více než jindy potřebuje - má schopnost oživovat svět pojmenováváním, uvedl Petříček. Psychoanalýzu pak chápe jako umění diagnózy, ale nikoli diagnózy pro diagnózu, ale pro terapii - to je důležité pro všechny, kdo se zabývají filozofií, doplnil.
V psychoanalýze, kterou většina lidí zná jako sto let starou metodu psychiatrie, Kristevová vidí podobnost s poezií. Psychoanylýza ji přivedla ke třem lidským stavům, kterými se dále zabývá - depresí, jejím opakem mánií a mateřstvím, jemuž podle ní v současné kultuře chybí konzistentní diskurz, narozdíl od debat o krizi paternity.
