Turecký náboženský úřad do politiky nezasahuje

Jeden turecký mufti (představitel místní náboženské obce) z evropské části země, veřejně popírá existenci Santa Clause. Santa Claus (tady jm.Noel Baba) podle něj nikdy neexistoval a jeho předobraz svatý Mikuláš je také vymyšlený. Argument? Vloupává se do cizích domácností komínem. Kdyby byl pravý, chodil by prý normálně dveřmi. „Náš Korán říká, že do domů se má chodit dveřmi. Proč se podle toho tedy nechová?“ To je logika! Starosta Demre, kde kdysi svatý Mikuláš žil, pozval milého muftiho na poznávací návštěvu. A Úřad pro náboženské záležitosti prohlásil, že i když muslimové považují Mohameda za posledního proroka, respektují všechny židovské a křesťanské proroky a svaté (na papíře…), a proti muftimu na konci prosince zahájil vyšetřování.

Perlička k zasmání. Co je ale Úřad pro náboženské záležitosti, Diyanet İşleri Başkanlığı? Existuje od sekularizace státu, vznikl v roce 1924 v důsledku oddělení církve od státu a od té doby platí za nejvyšší islámskou náboženskou autoritu v zemi. Jeho primárním úkolem bylo dohlížet na islám v Turecku a starat se o materiální aspekty náboženského života. V 70. letech se jeho působnost rozšířila do ciziny, například do Německa nebo Hollandska. A v 80. letech prudce stoupla jeho důležitost pro turecký stát – podle ústavy vzniklé po vojenském puči (!) před 30 lety má Diyanet přispívat k národní solidaritě a patří do resortu premiéra.

Přestože má relativní autonomii v náboženských a morálních záležitostech a mnohá jeho rozhodnutí nebyla po chuti úřadujících vlád, ty po celá desetiletí v Úřadu viděly nástroj prosazování svých představ v praxi a tradičně očekávaly, že bude jejich spojencem. V posledních letech se postupně změnilo složení zaměstnanců Diyanetu – mají systematičtější teologické vzdělání než před deseti lety. Více se rozlišuje mezi ryze náboženskými a organizačními otázkami, sílí decentralizace a je zjevný značný posun k teologickým a vzdělávacím, ale i společenským aktivitám. Úřad se snaží prostřednictvím moderních médií oslovit ty, ke kterým se jeho hlas nedostává tradičními způsoby. Investuje do aktivit, které nemají náboženský podtext – do sportu, do sociálních iniciativ pro vybrané cílové skupiny, do umění. Mešity se mění z pouhých svatostánků v společenská centra (připomeňme, že historicky byly také součástí větších komplexů s náboženskými školami, knihovnami, špitály, veřejnými kuchyněmi apod.) Diyanet je tedy viditelně aktivnější na pomezí náboženského a nenáboženského.

K jeho povinnostem patří samozřejmě výklad islámu pro širokou veřejnost, včetně odpovědí na otázky moderního světa, které řeší případné konflikty mezi sekulárním státem a náboženstvím. Vyjadřuje se k používání antikoncepce, sexualitě, k umělému oplodnění (tady se jeho názor kryje například s názorem bulharské pravoslavné církve – umělé oplodnění ano, ale bez dárcovského materiálu a jen u sezdaných párů), k transplantaci orgánů (jen od prokazatelně mrtvých dárců, bez finančních úhrad za orgány a jen v případech, kdy by nepomohla žádná jiná léčba), zda používání antiastmatik ve spreji či očních kapek porušuje ramadánový půst (ne, protože se nepolykají a hned se vstřebají) apod.

Diyanet uznává a propaguje turecký nacionalismus jako jeden z pilířů turecké republiky a poskytuje mu náboženskou legitimitu. Doposud se mu vždy dařilo vyhnout se konfliktu se sekulárními principy republiky. Nekomentuje například politicky citlivá témata jako například zákaz nošení šátků státními zamestnankyněmi s odkazem na to, že tyto záležitosti jsou v pravomoci vlády.

V posledních třech dekádách se turecká společnost hodně změnila. V důsledku politických a ekonomických vývojových tendencí se demokratizovala nejen na úrovni législativní a deklarované, ale i na té každodenní, postupně se tu začala rodit občanská společnost, která se někdy těžce, ale jistě vyvíjí. Jedním z velmi důležitých faktorů zdejšího společenského vývoje byl islám. Ačkoli se na první pohled může zdát, že po svém letitém „ústupu“ se teď „vzmáhá, šíří a sílí“, je to jen povrchní dojem. Nejedná se o návrat k islámu, protože ten tu byl vždy a v nemenší míře, teď je jen více vidět – podobně jako s vývojem demokracie v postkomunistických zemích náboženství obecně. Současná podoba zdejšího islámu jako společenské a politické síly nepřipomíná minulost, nýbrž jen odráží novodobé sociální a ekonomické změny.

Něměnná je skutečnost, že se Diyanet vždy řídil tím, že tři čtvrtiny Turků jsou sunnitští muslimové. Ti ostatní (například alevité) k této uznané a uznávané většině nepatří a o nemuslimské menšiny se Diyanet v podstatě nijak extra nestará. (Jako suvenýry rozdává svým partnerům modlitební koberečky, růžence, výtisky koránu či šátky pro ženy.) Tureckým emigrantům se však poctivě věnuje. Má dokonce oficiální „pobočky“ v několika evropských zemích s četnou tureckou populací a vysílá do jejich mešit turecké imámy na základě dohod s tamějšími vládami, které věří, že tímto způsobem mimo jiné zabrání jiným (radikálnějším) muslimským vlivům mezi svými imigranty.

Vzhledem k proevropským aspiracím Turecka, problémy s důsledky imigrantské politiky západoevropských států a obavám, že od roku 2003 vládnoucí turecká AKP by se mohla snažit posílit roli islámu ve státních záležitostech, nechala Nizozemská vláda udělat výzkum, jak se mění společenská pozice Diyanetu. Výsledky byly zveřejněny před rokem a ukázaly, že se role úřadu vyvíjí, ale že jeho vztahy a spolupráce s nynější vládou se nijak neliší od těch s vládami předešlými. Ta nynější navíc v posledních letech sama podnikla v rámci svých pravomocí několik vstřícných kroků vůči nesunitským a nemuslimským minoritám. Některé zůstaly jen v domácím zpravodajství, jiné se dostaly do světa – například oficiálně povolení mše (po 95 letech) v arménském kostele Sv. Kříže ve východním Turecku nebo řecká bohoslužba v klášteře Sümela u Trabzonu.

Dnes má turecký Úřad pro náboženské záležitosti tři funkce: státního útvaru kontrolujícího, sledujícího a „turcifikujícího“ islám, organizace zjednodušující materiální podmínky náboženského života a moderní súnitské náboženské autority. Ty se projevují různě podle momentálních potřeb – a politici je také zdůrazňují podle toho, jak se jim to kdy hodí. Nevybočuje to ale nijak výrazně žádným směrem. Takže pokud to někomu ještě dělá starosti, skutečně nemusí.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...