Jan Kužvart strana 2 z 3

Česká politika vůči arabskému světu není jen o prezidentově výzvě k přestěhování ambasády ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma či jeho nerealistickém návrhu zapojit se do řešení syrského konfliktu skrze vyslání českého kontingentu na Golanské výšiny.

Od vypuknutí arabského jara uplynuly již více než tři roky. Změnil se náš pohled na arabský svět k lepšímu, nebo jsme zůstali nadále lapeni v zajetí stereotypů a předsudků?

Přes všechny diplomatické a zákulisní snahy si Putin bere z Ukrajiny čím dál více. Bezprecedentní anexe území jiného státu členem Rady bezpečnosti OSN je již světovým společenstvím de facto uznána. Krym je zapomenut. Nezapomněla při tom Evropa a ČR však i na něco dalšího? Třeba na sebe?

Před třemi roky začala v Libyi revoluce, která posléze přerostla v občanskou válku, jež záhy zahrnula i intervenci NATO a krvavou změnu libyjského režimu. Jakkoliv se nám Libye zdá být zemí vzdálenou a irelevantní a mnohým Čechům kvůli orientálním stereotypům dění v ní naprosto jasné a přehledné, pozornost si zaslouží. Kvůli bezpečnosti, energetice i ohledům ryze humánním.

Nevím, kdy se mi naposled stalo, abych přečetl odborný text, který je obsahově technicky vzato perfektní, ale zároveň lidsky doslova vyprázdněný o jakékoliv poselství, cit, názor, myšlenku jako takovou. Jak kdyby byl autor stroj…

Ve světě, kde síla a moc nejsou jen o tom, jak se věci mají, ale i jak se zdají být, je práce s „dojmologií“ na poli vojenských kapacit nástrojem, jak zvýšit mezinárodněpolitický vliv u zemí, které by jinak nad svými soupeři v řadě ohledů zaostávaly o několik koňských délek.

Zaznělo to už z více úst, ale stojí za to si to opět připomenout, protože v lomozu ruských obrněnců valících se po Krymu a tradiční bezzubosti a rétorických cvičení Západu to může zapadnout: Rusko na Ukrajině nejedná z pozice síly, nýbrž slabosti a pro Putina je krutou ironií dějin, že se tak děje vzápětí po jeho sočském triumfu.

„Vojenský význam zaměření Číny na bezpilotní systémy je alarmující. Tato země disponuje značnými technologickými kapacitami, zdánlivě neomezenými zdroji a jasně se snaží využít všechny dostupné informace o vývoji bezpilotních systémů na Západě. Čína může snadno (…) předběhnout výdaje USA na bezpilotní systémy, rychle překlenout technologickou propast a stát se na tomto poli úctyhodným globálním soupeřem,“ říká zpráva ministerstva obrany Spojených států.

Přes všechny proklamace, snahy a diplomatické intervence se otázka odchodu syrského prezidenta Bašára al-Asada z funkce hlavy státu zmítaného občanskou válkou nezdá být na pořadu dne. Probíhající mírová konference o Sýrii v Ženevě a její deklarované cíle však mohou naznačit, kam se bude osud tohoto autokrata v letošním roce nadále ubírat.

Spojené státy již nejsou na Blízkém východě to, co bývaly. Zatímco jejich zavilí nepřátelé, libanonské šíitské hnutí Hizballáh a íránský režim, vítězí v Sýrii nad tamní opozicí a irácké město Fallúdža je částečně v rukou extrémistů napojených na al-Káidu, Amerika víceméně přihlíží.

Montreux/Ženeva - Ve švýcarských městech Montreux a Ženevě se v těchto dnech schází zástupci syrského režimu, opozice a dalších celkem 30 států, aby se pokusili dosáhnout míru v Sýrii. Tamní občanská válka si za tři roky trvání vyžádala na národě čítajícím 22 milionů lidí už přes 120 000 mrtvých a pravděpodobně necelých 7 milionů uprchlíků, obrovské materiální škody v to nepočítaje.

Současná situace v ČR je prý dobou stagnace a zahnívání, jakousi normalizací nových pořádků, které mění leccos z toho, na čem byl náš stát založen od pádu komunismu. Projevem je pak absence vize. Chybí i vůle se něčeho takového dobrat. Vzhledem k tomu, že ani hlava státu nepřekročila svůj stín a nesdělila nám ve vánočním projevu, jak to vidí dál, myslím, že je na každém občanovi snažit se především sám.

Říká se, že na konci roku člověk bilancuje. Rozhodl jsem se toto bilancování věnovat ani ne tak sobě jako české společnosti. Poněkud netradičně k tomu použiji kombinaci svého osobního pohledu na stav české arabistiky a zážitek z jedné vietnamské vánoční oslavy.

Kdykoli se mluví o dronech, cítím potřebu zdůraznit, že podoba bezpilotního létajícího prostředku a formy jeho bojového nasazení má řadu nuancí, variant a kombinací. Vybavit si při slovu dron jen osamocený americký stroj typu Predator, kterak vypouští na členy afghánského Tálibánu střelu Hellfire, je dnes již příliš úzkoprsé.

Ač se věnuji několika blízkovýchodním zemím a tématům, moje články týkající se primárně Izraele by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Proč tak málo pozornosti věnuji regionální  jaderné velmoci, s níž Českou republiku pojí nadstandardní vztahy?

Syrský konflikt je s námi již od března 2011. Za tu dobu prošel několika fázemi. Od spíše neozbrojených protestů a občanského odporu přes občanskou válku až po regionalizovaný ozbrojený konflikt a humanitární krizi. Rezonoval i na českém internetu a také ve zdejším veřejném prostoru. Nevychýlilo se však těžiště české debaty o syrském konfliktu někam, kde dnes již postrádá smysl?

Svěříme jednou obranu našeho vzdušného prostoru robotům a vydáme tak všanc část své národní suverenity a bezpečnosti inteligentním strojům? Jaká jsou pro a proti této citlivé a pro budoucnost relevantní otázky?

V říjnu syrský prezident Bašár Asad oznámil, že bude příští rok kandidovat na další funkční období. Vzhledem k tomu, že chemické zbraně jsou v Sýrii zatím likvidovány podle plánu, tamní režim se ubránil útokům povstalců, přechází do ofenzívy a prezident se chystá jít do voleb, budí situace v zemi pro nezúčastněného laika dojem návratu k normalitě - ať už se tím rozumí cokoliv.

Bezpečnostní situace v Libyi se v poslední době zhoršuje a severoafrická země drží aspoň formálně pohromadě spíše jen silou vůle. Afričtí migranti, topící se u italských břehů, jsou pak jen důsledek tohoto neutěšeného stavu stejně, jako je jeho symptomem a zároveň varovným mementem několikahodinový únos libyjského premiéra Alího Zajdána, který se v libyjském Tripolisu odehrál desátého října. Jak to tedy v Libyi vypadá?

Proč se o létajících robotech, tj. dronech, ve světě poslední dobou tak mluví? Proč je debata o jejich používání natolik žhavá, že na ni musí chtě nechtě veřejně reagovat i prezident USA Barack Obama, a prestižní časopis Foreign Policy si na titulní stranu dá na temné pozadí rudě vyobrazeného bojového drona a připojí k tomu výmluvný palcový titulek „Smrt shůry – stojí drony za to?“ K možné odpovědi mne přivedly japonské poválečné komiksy manga.

Americká vláda a syrský režim jsou podle všeho stále na kolizním kurzu. Blízký východ se však změnil a jsou pryč doby, kdy stačilo, s možná až nepříjemně malou nadsázkou, říci „Pane prezidente, ti špatní jsou támhle.“ a arabská země se obratem počala měnit v hromadu sutin. V čem jsou kulisy příprav amerického zásahu v Sýrii odlišné oproti nechvalně proslulé invazi do Iráku v roce 2003?

Spojené státy se zásahem v Sýrii zpočátku nečekaly ani na přijetí či odmítnutí Brity navržené rezoluce v Radě bezpečnosti OSN, ani na výsledky šetření inspektorů OSN na místě. I mezinárodní „koalice ochotných“ byla dávána dohromady ve značném shonu a na základě důkazů, které nepřesvědčily ani britský parlament. Co USA k útoku vede, že tak spěchají? Skutečně uvedl americký prezident Barack Obama ve svém nedávném projevu všechny hlavní důvody k zásahu v Sýrii?

Člověk by čekal, že videa vybízející mladé muže a ženy, aby upsali své životy službě vlasti, budou bez ohledu na stát původu shodně volat po heroickém patriotismu. Porovnání vojenských reklam ale ukazuje, že realita je pestřejší a vypovídá o povaze, postavení a vyspělosti národa občas více, než by její autoři možná chtěli. Dámy a pánové, propagační videa armád ČR, Švédska, USA, Velké Británie a Libanonu se představují. P. S. Dojde i na Gabon.

Včera dopoledne došlo k ostřelování východního předměstí Damašku prorežimními silami. Podle opozice a zveřejněných videí při tom byla pravděpodobně použita munice obsahující nervový plyn a „výsledkem“ je tak možná až 1300 obětí. Dusící se civilisté včetně dětí ale již v českých médiích titulní strany neobsadili a i svět ve svém odsouzení událostí v Sýrii zůstává jen u patřičně odměřených slov. Došel humanitě v Sýrii po tomto posledním zvěrstvu definitivně dech?