Skotský spisovatel a autor detektivních bestsellerů Craig Russell zavítal poprvé do České republiky. V pondělí 7. listopadu v kavárně pražského knihkupectví Academia podepisoval své knihy a debatoval se svými čtenáři. 8. listopadu pak poskytl rozhovor České televizi pro rubriku Studia 6 Profil. Ptala se Patricie Strouhalová.
„Chtěl jsem být správce parku v jižní Africe,“ říká Craig Russell
V Čechách jste poprvé a na pár dní. Co jste z nich zatím viděl? Jaké jsou vaše první dojmy? Máte už něco poznamenáno ve vašem poznámkovém bloku?
Hned jsem si zapsal becherovku, je skvělá. Praha je fascinující město, myslím, že by to bylo skvělé místo pro nějaký příběh. Možná se tak v budoucnosti stane.
Jedna z vašich detektivek, která vyšla i v češtině, se jmenuje Vraždy podle Grimmů. Co mají pohádky a detektivní příběhy společného?
Byla to kniha, která původně neměla být součástí série detektiva Fabela. Oblast pohádek mě vždycky fascinovala, je to součást naší společné kulturní historie, ale také něco, co mělo v dávných dobách svou důležitou roli. Varování v pohádkách jsou stejná jako ta, která dnes dáváme našim dětem. Aby neutíkaly z cesty, aby si dávaly pozor na cizí lidi. Je tam tolik metafor.
Pohrával jsem si s tou myšlenkou a samozřejmě mě napadli bratři Grimmové, protože to byli ohromní sběratelé těchto příběhů. Tak jsem si řekl, co kdyby nějaký vrah napodoboval pohádky. A tak mě napadla představa té temné postavy, potom se ta kniha vlastně napsala sama.
Jak se podle vás vyvíjejí žánry, jako je detektivka a pohádka?
Myslím, že děláme to samé. Tento žánr, detektivka se sériovými vrahy, se vlastně vyvinul za posledních 20 let. Sérioví vrazi, kteří jsou dnešním ztělesněním zla, jsou vlastně takovou metaforou na pohádkového vlka.
Kritici o vás říkají, že umíte výborně dialog mezi Británií a Německem. Co vás ke studiu němčiny a německé historie přivedlo? Jak vám to pomáhá k tomu, aby čtenáři pochopili sílu, jakou kniha může mít?
Mezi lidmi, mezi kterými jsem vyrostl, a lidmi v severním Německu je strašná spousta podobností. Původně jsem byl fascinován lingvistikou. Fascinoval mě totiž způsob, jakým se vyvíjely evropské jazyky a dialekty. Třeba stará angličtina, kterou se mluvilo ve Skotsku, je velmi podobná dolní němčině. Takže je tam podobnost i mezi lidmi a lidskými charaktery, díky které jsem byl schopný projektovat se do jiné kultury.
Například já a Jan Fable jsme si velmi podobní, ale máme úplně jinou historii. A to je můj způsob: pomocí kulturního mostu vytvořit charakter člověka, který je mi sice podobný, ale má úplně jiné kulturní pozadí a zvlášť nedávnou politickou historii.
Když jste zmínil jazyk, jak se vyvíjí literatura a jazyk, kterým se píše, ať už je to němčina nebo angličtina? Nepíše se dnes příliš stroze?
Ano, je tady ta tendence. Moje literární vlivy jsou ale mnohem starší. Velmi si cením anglického jazyka, který je neuvěřitelně expresivní, a rád používám jeho veškerý lingvistický arzenál. Existují základní způsoby vytváření příběhů, já se však snažím dodat tomu více vrstev a používat komplexnější a bohatší jazyk.
Jaký fígl máte na to, jak udržet čtenáře v napětí?
Když píšete, jste sám vzrušený, stimulovaný. Snažíte se jít z jedné scény do druhé a jako autor berete svého čtenáře s sebou. Musíte se snažit udržet tempo a rytmus, ale zároveň kniha nesmí „běžet“ moc rychle.
Jak jsou pro vás důležitá setkání s vašimi čtenáři při literárních čteních, autogramiádách?
Pro mě je to pravděpodobně to nejdůležitější. Ostatně když píšu, vstupuji do dialogu s mými čtenáři.
Kdybyste měl možnost jít do historie nebo i zůstat v současnosti, za kterým autorem byste šel a dal mu přečíst kus vaší práce?
V žánru detektivek bych se rád setkal s Raymondem Chandlerem, ale snažil bych se zamknout skříňku s nápoji. Rád bych se setkal s Heinrichem Böllem, německým autorem, síla jeho knih na mě velmi zapůsobila. Nebo s Robertem Louis Stevensonem, s autorem dobrodružných knih mého dětství, Ostrov pokladů a tak dále. Nebyl by to jeden autor, byl by to takový malý mejdan.
Čím jste chtěl být jako dítě?
Rozhodoval jsem se mezi spisovatelem a správcem parku v jižní Africe. Nakonec jsem asi chtěl být víc spisovatelem.
Craig Russell (*1956, hrabství Fife)
Spisovatel. Sloužil jako policejní úředník, pracoval v reklamní branži jako autor reklamních a politických kampaní. Dlouhodobě se zabývá historií poválečného Německa a intenzivně se zajímá o německý jazyk a kulturu. Napsal devět románů, které byly přeloženy do 23 jazyků, tři vyšly i v češtině. Hlavními hrdiny jeho thrillerů jsou vrchní inspektor hamburské mordparty Jan Fabel a soukromý detektiv Lennox, jehož případy se odehrávají v Glasgowě 50. let.
(zdroj: kosmas.cz)
(redakčně kráceno)