Na konci roku 2022 se americký epidemiolog Anthony Fauci, který desítky let odborně vedl americký boj proti nakažlivým nemocem, rozhodl skončit ve veřejných funkcích. Teď popsal, kde USA i svět během covidu udělaly největší chyby i pokrok – a také, co v něm vyvolává obavy z budoucnosti.
Epidemiologovi Faucimu se s covidem zhmotnila noční můra. Teď se bojí, že lidé zapomenou
„Co je vaší nejhorší noční můrou?“ ptali se politici, lékaři i obyčejní lidé Fauciho celé roky. Tento americký lékař a imunolog, který od roku 1984 vedl Národní institut pro alergie a infekční onemocnění, odpovídal vždy stejně. „Co mi nedalo spát, byla možnost, že přijde zcela nový patogen, téměř jistě virus, který by se šířil respirační cestou, s vysokou účinností přenosu a schopností způsobit značnou mortalitu.“ Ve svém novém článku, který vydal odborný žurnál Science Translational Medicine, Fauci přiznává, že se tato noční můra během covidové pandemie naplnila.
Současně muž, který se stal tváří amerického boje proti pandemii, v článku popsal, čeho se nejvíc obává nyní.
„Poslední tři a půl roku jsme všichni prožívali mou nejhorší noční můru: smrtící pandemii způsobenou virem SARS-CoV-2. Tedy přesně tím typem viru, kterého jsem se nejvíce obával. Covid-19 si vyžádal skutečně strašlivou daň, když si ve Spojených státech vzal životy více než 1,1 milionu lidí a podle některých odhadů více než 20 milionů lidí na celém světě,“ uvedl epidemiolog.
V současné době se už ale počet případů, hospitalizací i úmrtí ve srovnání s předchozími třemi lety výrazně snížil. Například ve Spojených státech, kde na vrcholu pandemie umíralo na covid tři až čtyři tisíce lidí denně, úřady zaznamenávají již méně než sto úmrtí na tuto nemoc za den. „Přes slábnutí pandemie nesmíme propadnout sebeuspokojení, že je za námi, protože nás virus už dříve překvapil vznikem nových variant, které unikly ochraně z předchozího očkování nebo prodělání nemoci. Přesto je zřejmé, že dnes jsme na tom mnohem lépe než před jedním nebo dvěma lety,“ napsal vědec.
A tento stav ho vedl k zamyšlení nad tím, jaké zkušenosti jemu osobně a epidemiologii obecně pandemie dala. Své poučení rozdělil do dvou částí: v jedné je zkušenost pro vědu, ve druhé zkušenost pro veřejné zdraví.
Velký úspěch základní vědy
Podle Fauciho je zásadní zkušeností pandemie obrovský úspěch základní a klinické vědy. „Úspěch, kdy se bezpečná a vysoce účinná vakcína dostala do rukou lidí – což vedlo k záchraně milionů životů – za jedenáct měsíců od doby, kdy byla známa sekvence viru, nemá obdoby,“ uvedl. Tento úspěch byl podle něj způsobený z velké části desítkami let investic do základního výzkumu očkování, hlavně technologie mRNA.
Fauci osobně ocenil několik jmen, vyzdvihl Drewa Weissmana a Katalin Karikovou, kteří letos dostali Nobelovu cenu právě za objev využití mRNA. Lidstvu podle něj také v boji proti covidu zásadně pomohla strategie, kdy se vědci v posledních letech zaměřili intenzivně na několik rodin virů, které nejčastěji napadají člověka a mají největší pandemický potenciál.
„Předchozí zkušenosti s původními koronaviry SARS a MERS nám pomohly rychle reagovat na výskyt SARS-CoV-2,“ tvrdí. To se týkalo především extrémně rychlého vývoje přesných testů a také rozjetí vývoje a masové výroby léků rychlostí, která byla ještě nedávno považována za nemožnou.
Řada těchto zkušeností se podle něj už nyní přenáší do lepší připravenosti na možné další pandemie.
Poučilo se lidstvo?
Mnohem hůř ale podle Fauciho dopadla oblast veřejného zdraví. „V té jsme byli méně úspěšní než v oblasti vědecké,“ přiznává epidemiolog. USA jsou podle něj dobrým příkladem toho, že se dalo udělat víc a lépe.
„Nesprávná komunikace a nedostatečná koordinace mezi státy a federální vládou měly jednoznačně negativní dopad na reakci na pandemii ve Spojených státech. Problémy se zásobovacím řetězcem a neschopností včas vyvinout a dodat diagnostiku způsobily, že Spojené státy začaly reagovat na covid-19 pomalu,“ kritizuje Fauci.
„Nepřítelem pro veřejné zdraví se staly zejména nepravdivé informace a dezinformace, a to nejen ve Spojených státech, ale i v mnoha zemích po celém světě. Negativní dopad váhavosti některých skupin obyvatel USA ohledně očkování se projevil vysokou mírou hospitalizací a úmrtí, která se objevila po zavedení vysoce účinných vakcín. Nedůslednost v přijímání a udržování metod zmírňování následků, jako je nošení respirátorů, lockdowny a dodržování rozestupů zase způsobila zmatek a to, že lidé nepřijímali doporučení epidemiologů,“ píše Fauci.
Za zásadní problém považuje také obrovskou míru politické rozpolcenosti, která podle něj vynikala zejména ve Spojených státech, a snižovala tak možnost, aby epidemiologové pandemii lépe kontrolovali. A to přesto, že se jasně ukázalo, jak velkou hrozbou covid je: „SARS-CoV-2 se ukázal být jedním z nejnebezpečnějších patogenů, s nimiž se kdy lidská společnost musela vypořádat.“
Nesmíme zapomenout
Ve své úvaze se Fauci na závěr věnuje tomu, čeho se teď nejvíc bojí. Není to ani tak nová pandemie, jako spíše ztráta kolektivní paměti, kdy lidé zapomenou na zkušenosti, které za dobu covidu získali.
„Za téměř čtyřicet let, kdy se věnuji lovu nových mikrobů a přípravou na ně, jsem už mockrát zažil pomíjivou povahu společné paměti,“ uvedl. „Stále znovu a znovu se nám stává, že poté, co uplyne nějaká doba od výskytu akutního problému, a kdy počet případů, hospitalizací a úmrtí klesne na přijatelnou úroveň, tak se nám nepodaří udržet připravenost na další podobou výzvu.“
Opakovalo se to podle něj u pandemické chřipky, HIV nebo u epidemií koronavirů, jako byly SARS a MERS. „Doufejme, že společná vzpomínka na covid-19 nám vydrží a vyvolá trvalý zájem a podporu jak vědecké, tak zdravotnické sféry. Pokud ne, spousta z nás bude trávit čas bezesným bděním v posteli anebo nočními můrami ve spánku…“ dodává Fauci.
Život pro ostatní
Anthony Fauci opustil své veřejné funkce na konci roku 2022. Fauci byl poradcem Bílého domu pro zdravotnictví a působil osmatřicet let jako ředitel Národního institutu pro alergie a infekční onemocnění, v rámci něhož se podílel na přípravě vládních strategií, které reagovaly na výskyt řady nemocí.
Stál tak v čele koordinace boje proti prakticky všem důležitějším virovým onemocněním, jako jsou HIV/AIDS, SARS, prasečí chřipka, MERS, ebola a covid-19. Na počátku roku 2000 hrál významnou roli při vytváření prezidentského plánu pro mimořádnou pomoc při AIDS – tento program podle oficiálních dat zachránil nejméně dvacet milionů lidských životů.
Po teroristických útocích z 11. září 2001 zase prosazoval a organizoval řízení vývoje léků a vakcín proti biologickým zbraním, které by teroristé mohli proti jeho zemi použít.
Jeho práce měla zásadní vliv na celý obor epidemiologie, patřil mezi vědce, které zkrátka nešlo ignorovat. V roce 2019 byl podle analýzy dat z Google Scholar 41. nejcitovanějším autorem vědeckých prací v historii a podle Web of Science byl 8. nejcitovanějším imunologem v období 1980–2019. Hostoval jako profesor na mnoha lékařských univerzitách a obdržel celkem pětačtyřicet čestných doktorátů.