Podzimní mlha se obvykle protiví řidičům, současně ale přitahuje romantické básníky a romanopisce. Relativně vágní jev spojený s podzimními měsíci s sebou nicméně nese řadu zajímavostí a jak připomíná meteorolog Michal Žák, vítaný je dokonce i pro některé výrobce piva a vína.
Na světě je místo s mlhou tak hustou, že se z ní vaří pivo
Podzim je obdobím mlh. Pro někoho jde o symbol romantiky, v jiném naopak mlha vyvolává spíš pocit deprese nebo sklíčenosti. A ačkoliv jde na první pohled o docela běžný jev, pojí se s mlhou řada zajímavostí.
Mezi raritnější úkazy patří mlhová duha, která se někdy podle svého vzhledu označuje také jako bílá duha. Jde o duhu, která vzniká lomem, vnitřním odrazem a v malé míře ohybem světla na drobných vodních kapičkách mlhy.
Bílá duha
Protože velikost takovýchto kapiček je velmi podobná, má výsledná duha podobu bělavého oblouku – na rozdíl od duhy při dešti, kdy různá velikost kapek vede ke vzniku barevných oblouků. Mlhová duha má jen někdy ohraničení v podobě tenkého červeného pruhu na vnější a slabě namodralého pruhu na vnitřní straně.
S mlhou může být spojen i další optický jev, sledujeme-li stín na mlze. Zpětným ohybem světla na vodních kapičkách se pak vytváří glórie, a to v podobě jednoho nebo více soustředných barevných kruhů kolem stínu. Pokud je mlha blízko pozorovatele, může se jeho vržený stín jevit zvětšený a jev se pak označuje jako Brockenské strašidlo nebo přízrak (podle pozorování na horské observatoři na hoře Brocken v pohoří Harz v Německu, kde byl poprvé popsán).
Brockenský přízrak
Existuje ještě jeden potenciálně problematický dopad mlhy na lidské smysly, který může nastat při řízení auta v mlze. Mozek totiž rychlost pohybu vyhodnocuje na základě kontrastu objektů v periferním vidění, jako jsou stromy, keře, budovy. Při mlze je ale kontrast těchto objektů výrazně snížen, což mozek vyhodnotí jako pomalejší pohyb, než je skutečnost. Většina řidičů má pak bez kontroly na tachometru tendenci jet rychleji.
Je mlha vlastně suchá?
Definice mlhy je vcelku jednoduchá: jde o zakalení spodních vrstev atmosféry (hlavně u zemského povrchu) produkty kondenzace vodní páry, tedy vodních kapiček. Vzácněji – při silných mrazech – je mlha složena z drobných ledových krystalků.
Kolik vody vlastně mlha obsahuje? V závislosti na vlhkosti vzduchu, ve kterém se tvoří, je to různé, obecně to ale bývá od 0,05 do 0,5 mililitru v jednom metru krychlovém vzduchu. Pro lepší představu, pokud bychom měli olympijský bazén naplněný mlhou, při zkondenzování veškerého vodního obsahu bychom z této mlhy dostali asi jeden a půl litru vody.
Ačkoliv vody v mlze je relativně málo, dokáže jí velmi efektivně využít vegetace v suchých oblastech, zejména na západě severní i jižní Ameriky. Velkou část vláhy získávají z mlhy dokonce i vysoké sekvojovce obrovské, které své výšky dosahují právě proto, aby dokázaly vytěžit co nejvíc vláhy z mlh. Vodu z mlh se už před dávnými dobami snažili získat také lidé žijící v těchto oblastech, když shromažďovali odkapávající kapky vody ze stromů a keřů.
V dnešní době se už používají sofistikované metody v podobě speciálních lapačů. Ty se často konstruují jako velké sítě s malými otvory o průměru kolem jednoho milimetru, které zachytávají drobné kapičky vody v mlžném vzduchu, a ty pak po síti stékají do sběrné nádoby. Často se s nimi můžeme setkat v pouštním regionu Atacama v Chile.
Tam se často vyskytují mlhy postupující z pobřeží do vnitrozemí, které místní láskyplně označují jako plíživá mlha. Běžně používaný lapač při velikosti záchytné plochy 40 metrů čtverečních dokáže z této mlhy zachytit až 66 litrů vody denně. To je mimochodem dostatek vody na zásobování tamního pivovaru, který ročně vyrobí 24 tisíc litrů piva pojmenovaného Atrapaniebla, což znamená právě „lapač mlhy“.
Pivo Atrapaniebla
Italské slovo pro mlhu – nebbia – zase vedlo i k pojmenování italské odrůdy vína „nebbiolo“ ve vinařské oblasti Piemontu, která se pěstuje hlavně na kopcích Langhe a Monferrato. Sklizeň této odrůdy probíhá vesměs až koncem října, kdy v oblasti velmi často vznikají mlhy vytvářející působivá panoramata.
Mlhy v oblasti italského Piemontu daly název tamní odrůdě „nebbiolo“
Mlha války
Mlha dokáže značně omezit dohlednost, díky čemuž často posloužila jako výborný spojenec (nebo protivník – záleží na úhlu pohledu) během různých vojenských bitev. Mlha například pomohla vojákům vedeným Georgem Washingtonem v roce 1776 v bitvě s Brity o Long Island; poskytla jim potřebné krytí pro ústup z pozic, které by jinak nedávaly šanci bitvu vyhrát.
Podílela se také na bitvě o Normandii v roce 1944 a dodnes se používá i termín „mlha války“ pruského stratéga Carla von Clausewitze, který tak označoval nejistotu a nedostatek informací, jež jsou spojené s každou válkou.
V dnešní době mlha dokáže značně zkomplikovat letecký provoz na letištích. V takových situacích se pořádně zapotí i letištní meteorologové, neboť někdy je předpověď nástupu a rozpuštění mlh velkým oříškem. Nutnost divertu letu kvůli nedostatečné dohlednosti totiž znamená nemalé ekonomické náklady.
A kde na světě lze potkat mlhy nejčastěji? Nejspíše na místě nazývaném Grand Banks, ležícím na severozápadě Atlantiku u břehů Newfoundlandu, čili v oblasti, kde se střetávají teplý Golfský a studený Labradorský proud. Výsledkem jsou příhodné podmínky pro tvorbu mlh, která se zde vyskytuje více než 200 dnů v roce.
