Americká vesmírná agentura NASA řeší záhadu. Sonda Voyager 1, které letí mimo Sluneční soustavu, řádně pracuje, přijímá a provádí příkazy ze Země a zároveň shromažďuje a vrací vědecká data. Údaje ze systému řízení a regulace polohy (AACS) sondy jsou ale zmatečné a vůbec neodrážejí to, co se na palubě skutečně děje.
Systém AACS řídí orientaci pětačtyřicet let staré sondy, která je vůbec nejvzdálenějším objektem, jaký kdy lidstvo vytvořilo. Mimo jiné udržuje anténu Voyageru 1 přesně nasměrovanou k Zemi – díky tomu může družice odesílat data „domů“.
Podle NASA sice všechno nasvědčuje tomu, že AACS pořád funguje, ale telemetrické údaje, které vrací, jsou nepravdivé a tedy nesmyslné. Vypadá to, že data jsou generována náhodně anebo neodrážejí žádný možný stav, ve kterém by se AACS mohl nacházet.
Sonda je vybavená automatickými systémy, které ji mají v případě podobného problému přepnout do „bezpečného režimu“, v němž provádí jenom operace, které potřebuje k přežití. To dá inženýrům na Zemi čas problém vyřešit. Jenže žádná z těchto pojistek nezareagovala a Voyager je tak nadále v normálním režimu. To, že signál sondy i nadále přichází, potvrzuje, že anténa je ve skutečnosti natočená správně směrem k Zemi – jen to sonda zřejmě tak úplně neví.
Tým inženýrů, který má sondu na starost, bude signál i nadále pečlivě sledovat. Neví zatím ani, jestli je problém v samotném kriticky důležitém systému AACS, anebo pochází z nějakého jiného, přidruženého. NASA upozorňuje, že dokud povahu problému lépe nepochopí, nemůže předvídat, jak dlouho bude sonda ještě schopna shromažďovat a vysílat vědecká data – a tedy fungovat tak, jak má.
Příliš vzdálený průzkumník
Voyager 1 je v současné době vzdálen od Země 23,3 miliard kilometrů. To je tak daleko, že urazit tuto vzdálenost trvá světlu 20 hodin a 33 minut. Odeslání zprávy na Voyager 1 a obdržení odpovědi proto trvá zhruba dva dny; na toto zpoždění je tým mise sice zvyklý, ale řešení jakýchkoliv problémů to nesmírně komplikuje.
„Takováto záhada je v této fázi mise Voyageru asi dost očekávaná,“ uvedla Suzanne Doddová, vedoucí projektů Voyager 1 a 2 v Laboratoři tryskového pohonu NASA v jižní Kalifornii. „Sondy jsou staré téměř pětačtyřicet let, což je mnohem více, než plánovači mise předpokládali. Navíc se už nacházejí v mezihvězdném prostoru – tedy v prostředí s vysokým radiačním zářením, ve kterém až doposud žádná sonda neletěla. Před týmem inženýrů tak stojí velké výzvy. Ale myslím, že pokud existuje způsob, jak tento problém s AACS vyřešit, náš tým ho najde,“ dodala.
Je také možné, že se zdroj anomálie nikdy neobjeví a místo toho se mu sonda nějakým způsobem přizpůsobí. Pokud experti problém identifikují, možná se jim podaří vyřešit ho pomocí změn softwaru – anebo by šlo přesměrovat výpočty na nějaký z dalších hardwarových systémů Voyageru.
Nebylo by to poprvé, co se tým Voyageru musí spolehnout na záložní hardware. Už roku 2017 se ukázalo, že hlavní trysky jsou opotřebované – a tak NASA aktivovala jinou sadu trysek, které sonda původně využívala při průletu kolem planet. Fungovaly dokonale, přestože byly 37 let nepoužívané.
Dva Cestovatelé
Dvojče sondy Voyager 1, Voyager 2, je v současné době vzdálený od Země 19,5 miliard kilometrů, zůstává ve standardním provozu a nevykazuje žádné problémy. Navzdory současným nejasnostem se tak ukazuje, že technika vypouštěná v roce 1977 pracuje mnohem déle, než plánovači mise původně očekávali.
Oba Voyagery jsou rovněž jediné sondy, které sbírají data v mezihvězdném prostoru. Informace, které z této oblasti poskytují, pomohly k hlubšímu pochopení heliosféry, bariéry, kterou Slunce vytváří kolem planet naší sluneční soustavy.
Obě sondy teď vyprodukují méně elektrické energie než v minulosti. To omezuje počet systémů, které může loď provozovat. Technický tým mise proto už vypnul různé subsystémy a ohřívače, aby tak ušetřil energii pro vědecké přístroje a kriticky důležité systémy. Žádné vědecké přístroje potřebné pro tuto fázi výzkumu zatím NASA nemusela vypnout a tým Voyageru pracuje na tom, aby obě sondy fungovaly i po roce 2025.
