Antarktické ledovce se zmenšují nejrychleji v dějinách

Vědci z Houstonské univerzity využili pokročilý systém dálkového snímkování na detailní prostudování tří ledovců na jižním pólu. Výsledky podle autorů vyvolávají obavy ohledně globálních klimatických rizik – jak současných, tak těch budoucích.

Výzkumníci popsali nečekaně rychlý ústup ledovců Pope, Smith a Kohler v oblasti Amundsenova moře v západní Antarktidě v odborném časopise Nature Geoscience. Rychlost změn je podle autorů bezprecedentní.

„Díky nové generaci radarových satelitů jsme v posledních letech mohli sledovat rychlejší mizení ledovců, než jaké kdy bylo pozorováno u ledovců kdekoliv na celém světě. Je to varovné znamení, že se situace vůbec neuklidňuje, ani nestabilizuje. A mohlo by to mít vážné důsledky pro rovnováhu celého ledovcového systému v této oblasti,“ komentoval výsledky hlavní autor článku Pietro Milillo.

Družice sledují ledovce

Vědci pro tento výzkum použili velmi moderní metodu – sledování ledovců ze satelitů. Jde o dvě specializované družice TanDEM-X a COSMO-SkyMed, na analýze se podíleli kromě expertů z Houstonské univerzity i vědci z Kalifornské univerzity v Irvine a ze tří národních kosmických agentur: NASA, Německého střediska pro letectví a kosmonautiku a Italské kosmické agentury.

„Problém je v tom, že jsme zjistili obrovskou rychlost ústupu ledu – tak vysokou, že vidíme, že by tání těchto tří menších ledovců mohlo ve skutečnosti zrychlit tání nedalekého velkého Thwaitesova ledovce,“ popisuje Milillo.

Ledovce Pope, Smith a Kohler brání tomu, aby se k Thwaitesově ledovci dostávala teplejší mořská voda. „V Antarktidě ledovce netají kvůli interakci se sluncem. Tají proto, že se čím dál větší části ledovce dostávají do kontaktu s oceánskou vodou,“ doplňuje.

Thwaitesův ledovec
Zdroj: Wikimedia Commons

Extrémní podmínky brání výzkumu

Na jižním pólu panují extrémní klimatické podmínky a polovinu roku převažuje tma, což omezuje možnosti výzkumu přímo na místě. Ostatně Antarktida je tak vzdálená, že nejbližšími lidmi jsou často astronauti na palubě Mezinárodní vesmírné stanice na oběžné dráze.

„Radar je pro tyto aplikace ideální. Krása radaru spočívá v tom, že dokáže proniknout mraky. Může hledat za jakýchkoli povětrnostních podmínek. Je to také aktivní senzor, takže se nemusíme spoléhat na sluneční světlo,“ vysvětluje Milillo.

„V minulosti jsme museli čekat několik let, abychom nashromáždili dostatek užitečných dat. Z tohoto důvodu jsme mohli pozorovat pouze dlouhodobé trendy. Teď ale můžeme sledovat ústup ledu na měsíční bázi a můžeme zachytit úplně novou úroveň detailů, které pomohou zlepšit modely ledovců a následně zpřesnit naše odhady zvyšování hladiny moří,“ popisuje badatel.

Kdyby roztála Antarktida

„Pokud by veškerý led nad plovoucí linií v Antarktidě roztál, hladina moře by se zvedla v průměru o 58 metrů,“ upozorňuje Milillo.

„Pokud se potvrdí signály, které sledujeme, bude se zmenšovat množství ledu jak z Antarktidy, tak i Grónska. A s tím se bude zvyšovat hladina moří. Pokud všechny tyto ledovce roztají, hladina moře by se mohla rychle zvýšit. Vzhledem k tomu, že 267 milionů lidí na celém světě žije na pevnině ve výšce menší než dva metry nad hladinou moře, mohlo by dojít k náhlé migraci. Také poklesy půdy by nakonec mohly vést k potopení velkých staveb v ohrožených lokalitách,“ nastiňuje vědec možné scénáře.

„Proto by se lidé měli o tuto problematiku zajímat. I když to neovlivní jejich život, ovlivní to život jejich dětí a vnoučat,“ dodává.

Nové stroje přinesou nová data

Milillo se prozatím soustředí na blízkou budoucnost, včetně plánů NASA na rok 2023, kdy chce vypustit družici NISAR, která má poskytovat ještě větší množství dat a jejich častější sběr než současný nejmodernější radar. Družice, známá také jako NASA-ISRO SAR, bude měřit změny ekosystémů, dynamických povrchů a ledových mas a poskytne Milillovi a dalším vědcům odvážnější obraz proměnlivé Země. 

Výzkumný tým plánuje rozšířit vědecké poznatky získané z relativně malých a méně prozkoumaných ledovců Pope, Smith a Kohler na jejich obří a křehké sousedy v západní Antarktidě – ledovce Thwaites a Pine Island – a také na celý antarktický ledovcový systém.