Za rok trvající pandemie se vědci o novém typu koronaviru dozvěděli mnoho, velké výzvy ale zůstávají. K zásadním úkolům patří třeba vývoj léčiv, která cílí na méně proměnlivé části viru, úpravu vakcín i lepší monitoring potenciálně rizikových virů v přírodě. Základní výzkum ale už přinesl řadu důležitých poznatků, uvedl evoluční virolog Jiří Černý. Vědec působí na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze.
Černý uvedl, že zatímco loni v únoru vědci znali prvních pár sekvencí viru SARS-CoV-2, v následujících měsících už zjistili třeba to, jakým způsobem infikuje buňky: „Byl velmi rychle popsán receptor toho viru na povrchu buněk – v tomto případě je to tedy angiotensin-converting enzyme 2 - ACE2. Bylo dlouhou dobu studováno, jaké buňky ho exprimují a jak moc je důležitý pro vniknutí viru do buněk. A jak je míra exprese důležitá pro patogenezi a podobně.“
Další výzkumy podle Černého ukázaly třeba hostitelské spektrum viru – tedy zda je schopen infikovat jen člověka, nebo i zvířata, která by mohla být potenciálními rezervoáry v případě, že by nový typ koronaviru z lidské populace vymizel. Vědec poukázal i na studium šíření koronaviru v organismu, jeho reakcí na hostitelské protilátky či vazebná místa protilátek, což bylo přínosné pro vývoj vakcín.
„Po světě bylo už sekvenováno také obrovské množství celogenomových sekvencí toho viru. Troufnu si tvrdit, že teď jich bude daleko více než 300 tisíc,“ řekl Černý. „Sledování evoluce viru je pro nás důležité proto, že když známe sekvenci viru, tak víme, jestli na něj v této sekvenci správně zafungují naše diagnostické metody – PCR i antigenní testy. A jestli proti němu mohou působit vakcíny,“ doplnil.
Černý také připomněl, že virus SARS-CoV-2 je sice třeba oproti chřipce či viru HIV poměrně stabilní, kvůli infikování ohromného množství lidí však v poslední době dochází k „zajímavé evoluci“, kdy se objevuje dost nových mutací. Například nyní sledované britská, jihoafrická a brazilská varianta viru jsou nakažlivější než dříve rozšířené kmeny.
Problémem jihoafrické a brazilské varianty je pak větší odolnost vůči již vytvořeným protilátkám a vakcínám. Černý poznamenal, že tyto varianty mají část mutací v takzvaném S-proteinu, který hraje důležitou roli při vstupu infekce do těla. Podle vědce je tak jedním z nejzásadnějších úkolů vývoj antivirotik, která by cílila na širší spektrum koronavirů a potírala evolučně konzervovanou část viru – tu, jež se častěji nemění.
Vakcíny se budou měnit
Černý také doplnil, že bude třeba modifikovat vakcíny tak, aby v budoucnu fungovaly i proti částečně rezistentním kmenům SARS-CoV-2. „Tady je třeba zamyslet se nad tím, který přístup z těch, které dnes používáme, je nejvhodnější. A my využíváme víceméně kompletní paletu, která je teoreticky možná,“ podotkl vědec.
Jako další důležitý cíl zmínil třeba nutnost pokračujícího výzkumu chování viru v hostitelské buňce, hostitelských proteinů i jejich interakce s proteiny koronaviru a také studium reakcí imunitního systému.
„Do budoucna je třeba zlepšit i dohled nad potenciálně patogenními viry pro člověka, které cirkulují ve volné přírodě a které se mohou do lidské populace dostat a mají pandemický potenciál,“ zdůraznil Černý. Poznamenal, že nejméně od roku 2005, díky studiím v důsledku pandemie SARS, se vědělo, že koronaviry cirkulující ve východní a jihovýchodní Asii jsou „poměrně geneticky rozmanité“. Podle Černého však chyběl dostatečný monitoring skutečné variability virů i zjišťování přítomnosti mutací, které mají nejblíže možnosti „přeskočit“ na člověka.
